Často se mi stávalo a stává, že se na mě různí známí, kamarádi, příbuzní a přátelé obracejí s otázkou, jak je vlastně možné, že jejich doktor to či ono neviděl, nepoznal, že nenašel příčinu, včas nereagoval, že se tomu jejich doktorovi jejich zdravotní stav vymkl z rukou. Je to nedouk a měl by vrátit diplom. Nebo ho dají k soudu a budou se soudit o odškodné.
Nebo jinak. Máme nějaký problém. Zajdeme k lékaři a on ho vyřeší. Studoval, dělal atestaci, najde příčinu, kterou odstraní a nemoc je pryč. Ano, někdy je to jednodušší, jindy složitější, to jako laici chápeme. Máme pocit, že lékař prostě ví, má situaci v rukou a proto pod kontrolou. A protože tak dlouho studoval a protože si celý život platíme zdravotní pojištění, tak se prostě nesmí a vlastně ani nemůže zmýlit. Tedy: Jsme-li u lékaře, už se nám nemůže nic stát. Náš úkol jako laiků je včas se k lékaři dokopat, tedy přinutit se navštívit ho včas. Jde nám to někdy rychleji, někdy pomaleji, podle toho, jak se bojíme nebo stydíme, nebo podle toho jak nás to bolí nebo jinak obtěžuje.
Někdy slýcháme, že lékaři jsou novodobí bohové. Je možné, že lékaři na pacienty někdy působí bohorovně, to ano, ale ze své praxe neznám ani jednoho lékaře, který by se tak cítil. Někdy mě napadá, zda nejsou do role bohů stavěni, nebo zdali to nejsou pacienti sami, kdo z lékařů bohy dělá. Ovšem bůh je ten, kdo drží přírodu pevně v rukou. Pak už je jen kousek ke zklamání, když ten můj bůh, tedy lékař, „nezafungoval“, jak měl, já jsem nemocný dál, je to ještě horší nebo už se dokonce nedá nijak léčebně zasáhnout. Takový lékař, tedy bůh, pak zaslouží svrhnout z trůnu. Zničit! Jako bůh se neosvědčil. Vrátím se k tomu.
Otázka také je, co je nemoc. To, že je nemoc biologický děj, chápeme všichni dobře. Zkusme to ale domyslet do konce. Jestliže je nemoc biologický děj, znamená to, že je to také děj přírodní. A teď ruku na srdce. Přiznejme si, nakolik my lidé máme pod kontrolou přírodní děje. Dokážeme rozhodnout, ne ovlivnit, rozhodnout to, že povodeň bude tady a ne o kousek vedle? Víme zcela přesně, kam uhodí blesk? A když uhodí do nějakého člověka, jsme schopni dopředu s jistotou určit, zda onoho nebožáka zabije nebo ne? Neptám se na odhad, ale na jistotu.
Nemoc jako biologický a tedy přírodní děj se principiálně chová naprosto stejně. Člověk a ani lékař není ten, kdo by měl oprati nemoci pevně v rukou. A to platí i pro ty nejbanálnější, rýmu, angínu a chřipku nevyjímaje. Lékař, ani nikdo jiný, nerozhoduje o tom, kam bude nemoc směřovat. On může její průběh toliko sledovat a maximálně se ho snažit ovlivnit. Nikdy, a to zdůrazňuji, není pánem situace, je pouze aktivním pozorovatelem.
A když není pánem, tak nemůže být ani bohem. Lékař je, přesně tak, jak všichni ostatní, zcela obyčejný člověk, který tím, že vystudoval poměrně náročnou školu, ovšem nezískal nějaké nadpřirozené schopnosti, jasnovidné a léčitelské už vůbec ne. Je to obyčejný člověk, který ví něco, spíše málo, o přírodě, přesněji o lidském těle.
Je to obyčejný člověk, není bůh. Proto je realistické obracet se na něj jako na člověka a ne jako na boha. Taková představa může přinést jen a jen zklamání.
