Nemocnice sv. Karla Lwangy je moje "domovská" nemocnice. V této nemocnici jsem bydlel a v rámci svého krátkého pobytu strávil i dost času. Nemocnice vznikla 7. 6. 2006. Majitelem je diecéze v Lugazi. Nemocnice má správní radu, schopný a poctivý management, to vše "z místních zdrojů". Tamní lékaři jsou odpočatí, soustředění a pozorní k lidem. Když jsem poslouchal a vnímal, jak tato nemocnice funguje, jakou má strukturu, říkal jsem si, že mnohé z toho, co v této venkovské nemocnice v rovníkové Africe funguje, do českých nemocnic zdaleka ještě nedorazilo. To bylo opravdu zajímavé a překvapivé zjištění.
Nemocnici tvoří ambulantní a lůžková část. V ambulantní části je jedna chirurgická ambulance a tři všeobecné ambulance. Lůžkovou část tvoří interní oddělení s částí pro ženy a pro muže (General Ward), pak dětské oddělení, chirurgické oddělení a porodnice.
Ambulantní část, OPD (Out-patient Department) ošetří denně kolem stovky pacientů, dospělých i dětí, provede se v ní několik desítek chirurgických převazů. Funguje zde také PMTCT, prevence přenosu HIV z matky na dítě.
Nemocnice se zabývá i řešením podvýživy dětí, dětskou chudokrevností a provádí výjezdy do okolí (tzv. outreaches).
Nemocnice splňuje ugandské akreditační standardy. Akreditaci pro Ugandskou republiku zajišťuje UCMB (Uganda Catholic Mission Bureau). Při cestě domů jsem jednal s jednou z pracovnic této organizace. Nesmírně kompetentní dáma. Tím, že nemocnice splňuje tyto standardy, přispívá Uganda stále větší částí na její provoz. Prostě bere nemocnici více za svoji. Arcidiecézní charita přispívá více než 10 mil. Kč na její provoz. Hlavně díky tomuto příspěvku mohou nemocní v nemocnici platit pouze 15 % toho, co by platili jinde.
Z mého pohledu je Nemocnice sv. Karla Lwangy v Buikwe zařízením, které v kraji patří mezi špičkové. Dokáže budovat na místních lidech a stále více i na vlastních financích. Má solidní strukturu i institucionální zajištění.
Vítejte v v Nemocnici sv. Karla Lwangy v Buikwe. Je postavena na základech bývalého "zdravotnického střediska". Osobně si myslím, že je to na kompozici nemocnice trochu znát.
Brána nemocnice zevnitř. Vlevo není vidět, ale je tam strážní budka. Věřte mi.
Parkoviště taxíků, vzadu vlevo budova kantýny.
Dětské oddělení. Mému srdci nejbližší. Barevné postýlky, maminky s dětmi. Jak už jsem psal, Buikwe se stává centrem aplikace krve dětským pacientům. Velmi často bývá "narváno", teď jsme zrovna v klidnějším mezidobí. Působilo to tam na mě velmi vlídně.
Nejčastější dětské nemoci: malárie, těžká anémie, podvýživa, HIV, TBC. Maminky jsou s dětmi, ale to se už opakuji.
Velká vizita.
Hádanka: Co je na tomto oddělení zvláštní? Odpověď naleznete za další dva obrázky...
...že na dětském oddělení v Africe mají ty samé obrázky jako v České republice. Slona. Žirafu. Opici. No není to zvláštní?
Pracovna lékaře interního oddělení (General Ward).
Ženská část interního oddělení.
Mužská část interního oddělení.
Operační sál.
Nově vznikající pooperační pokoj.
Izolace. Přesto pacienta doprovází někdo z jeho rodiny a také vidíme, kde spí.
Čekárna nemocnice. Nyní prázdná, jinak desítky pacientů.
Tady jsou.
Chodba v nemocnici.
Kuchyně pro pacienty i personál. Paní kuchařka je velmi schopná, konkuruje i kuchyním v okolí. Vždy ochotná, samozřejmě.
Oddělení pro léčbu TBC. Ta krásná slečna je medička Jana. Byla v Buikwe se svým přítelem Pavlem. Stateční a nesmírně šikovní lidé.
A teď jak se žije lékařům v Buikwe.
Toto je pohled od doktorských domečků na nemocnici.
Totéž, vpravo hleď!
Z prostorné předsíně vedou dveře do několika místností.
Toto je ložnice.
Toto taky. Svíčka na stole není kvůli romantice, ale protože se v Ugandě často vypíná proud. Můžete se pak při svíčkách i sprchovat.
Tady si můžete připravit různé dobrůtky. Jen by mě zajímal názor pana Polreicha.
Část předsíně a sociálního zařízení. Za nepořádek na stole se omlouvám.
Ve srovnání s ostatní Ugandou se zde bydlí v neuvěřitelném luxusu. Jen čas od času vás navštíví nějaká ještěrka. Ale většinou nejsou jedovaté.
Děti jsou krásné všude na světě.
A zvědavé.
Často se schovávají.
Afro účes nosí všechny.
Jsou obličeje, na které se nedá zapomenout.
Příště: Za rok naviděnou...
