A jak to všechno dopadlo...?

          Jak to všechno dopadlo? Jak jsem psal, první hodnota koncentrace krevního cukru – glykémie – byla 18 mmol/l. Zde pak začalo naše přemýšlení.

          Naštěstí jsme nemuseli jít v našem rozhodování tak daleko. Kontrolní glykémie byla 14 mmol/l, pak 6 mmol/l, potom opakovaně 4 mmol/l. Mohli jsme měřit glukometrem, který přivezl někdo z Čech – na proužek papírku se kápne kapka krve a z ní přístroj změří příslušnou hodnotu. Další důležitý parametr – chemický rozbor moči – byl úplně normální. Pro začátek cukrovky I. typu u dětí je typická přítomnost cukru a acetonu. Ani jedno chlapeček v moči neměl.

          Jak jsme se dověděli později, chlapec dostával infuse s dextrózou, tedy s glukózou. Chlapeček tedy cukrovku neměl.

          Takže vše dopadlo dobře. Všem se nám ulevilo. V první řadě mamince, která vše nesla velmi vyrovnaně a klidně, téměř neznatelně. Ulevilo se ale i nám, personálu nemocnice.

          Na co však nesmíme zapomínat, je to, že takové příběhy se dějí v Ugandě určitě i nyní a že ne všechny musejí skončit takovým happyendem jako ten náš.

          Mysleme tedy na děti, které takové štěstí nemají…