Už aby platil antidiskriminační zákon!

Proč? Konečně si budu moci koupit podprsenku dle svého gusta!

Léta jsem toto prádlo kupovala ve stejném obchůdku. Bez problémů. Pak obchod změnil majitele. A změnil se i sortiment. Přesto, že zůstal stejný! Když jsem si šla koupit novou podprsenku a „nové“ paní za pultem jsem sdělila své přání a velikost, chvíli na mě zírala a pak z ní vypadlo: „Ale takhle malý my nemáme…“

Mé překvapení i zděšení z toho, že moje (dle mého i jiných názorů) přiměřeně vyvinutá ňadra jsou malá, se zřejmě natolik zračilo v mé tváři, že paní ze sebe začala soukat korekce svého původního výroku a jala se prohledávat zásuvky. Nakonec jednu podprdu v odpovídající velikosti našla. Jenže, ouha. S kosticemi! A já, konzerva jedna stará, kostice nerada. Z ochodu jsem odešla bez prádla, ale zato s vědomím, že jsem nemoderní a mám je malý. A začala jsem obcházet obchody. No, v těch samoobslužných jsem svou velikost marně hledala. Ale občas se stalo, že jsem našla „práskačky“ bez kostic. V obchodech s pultovým prodejem jsem pro jistotu hned po vyřknutí velikosti dodala: „A neříkejte mi, že takhle malý nemáte“. Většinou následoval úsměv prodavačky a vždy sdělení, že tuto velikost skutečně nemají. Až jednoho dne, v jedné prodejně mě milá paní prodavačka řekla, že je nemám malý, ale mám neobvykle malý obvod hrudního koše. A vytáhla mou velikost. A bez kostic! Bez krajky! Bez molitanu! Přesně to, co jsem sháněla!

Jak to souvisí s antidiskriminačním zákonem ? Inu, obsahuje v sobě následující: „Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství[1]) a v návaznosti na Listinu základních práv a svobod a na vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, blíže vymezuje právo na rovné zacházení ve věcech….“ A teď jsou vyjmenovány ty „věci“ a mimo jiné . „…přístupu ke zboží.“

Takže, obchodníci, těšte se! Běda, nebudu-li mít přístup k podprsence své velikosti. Nebudu váhat a nařknu vás z diskriminace! A třikrát běda, jestli mi ještě jednou někdo řekne, že je mám malý! I na to se totiž ve výše uvedeném zákoně dá najít paragraf!

[1])       Například směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k  zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení, směrnice Rady 75/117/EHS ze dne 10. února 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se uplatňování zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy,  směrnice Rady 86/613/EHS ze dne 11. prosince 1986 o uplatňování zásady rovného zacházení s muži a ženami samostatně výdělečně činnými, včetně oblasti zemědělství, a o ochraně žen samostatně výdělečně činných v těhotenství a mateřství.