- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Starší lidé si to o mladších nemyslí, oni to vědí.
Vite, ono je to relativní. Ohánět se věkem je nesmysl, ale na druhé straně se necítím nijak skvělë, když si na mě otevře ústa o 25 let mladší kolegyně. Tehdy si v duchu říkám ono: mohla bych být tvoje matka. Ale nikdy bych tím nechtěla maskovat neschopnost domoci se "práva" jinak.
Když vidím švarného jinocha, říkám si "vždyť bych mohla být jeho matka", načež si zamnu ruce a zajásám "ale nejsem!"
„Když jsem se narodil, skončila první světová válka.
A teď mi řekni, co jsi dokázal ty!“
Že ta docentka si nemyslí nic. Už si nejspíš ani nepamatuje že byla proti, že arogantně stírala někoho odbornost jiného, možná, že si dokonce myslí, že to věděla odedávna a i to tak určitě učí. Kdybyste jí to připomněla, ani se nezastydí. Takových věcí jsme viděli kolem sebe fůry (třeba humbuk s ozónovou dírou nebo brzkým vyčerpáním zásob některých kovů) a také uvidíme (třeba humbuk s globálním oteplováním nebo jadernou energetikou).
Já bych to zase až za tak nezvratně potvrzené nepovažoval. On už někdo provedl nějaký experiment, při kterém byla jedna buňka asimilována druhou a obě spolu začaly žít v láskyplné symbióze? Tomu bych se docela dost divil. Takže vaši pravdu maximálně potvrzuje to, že ji odhlasovalo více vědců. Samozřejmě pohrdavý postoj paní docentky není na místě, na druhou stranu váš asi taky moc ne.
A proč experiment? Stačí se podívat na trepku zelenou... Máte jinou teorii, jak se v eukaryontní buňce vzalo cosi s proto-prokaryontní DNA?
"..Co si to dovolujete, mohla bych být vaše matka!.."
není špatné odpovědět: "Milá paní, zaplať Pánbůh nejste, a to je dobře, protože jinak bych už dávno seděl na Pankráci a vy ležela na Olšanech".
"Pochybuji, paní, na to by můj otec nikdy nepřistoupil, když Vás tak vidím a slyším!"
co jsem dělal zkoušku va VŠ a dostal jsem doplňující otázku ohledně alternativních zdrojů elektrické energie. Byla to otázka ze skupiny záchranných, která měla rozhodnout zda dostanu dvojku a nebo jedničku. Vyjmenoval jsem je a zpochybňoval jejich význam, přičemž sluneční energii jsem vyloženě bagatelizoval. Chyba. Pan profesor byl totiž fanouškem do přeměny sluneční energie v elektrickou ... byl jsem rád, že jsem ze zkoušky nevyletěl.
Uplynulo 20 let. Počet takových elekráren (s minimálním vykonem) u nás by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Bez dotací by se ani nerozjeli a není ani jisté, zda se i za těchto podmínek vyplatí.