Kam kráčíš, česká gastronomie?!

O stravovacích návycích ,neschopnosti  kvalitně připravovat pokrmy či využívat suroviny, již bylo popsáno spousta řádků. Myslím však, že tohoto tématu není a nebude nikdy dost. Naše stravovací kultura se totiž blíží bodu nula.

Jedním z mých posledních zážitků s restauračními zařízeními byla návštěva jednoho nejmenovaného podniku v Plzni. Z jídelního lístku jsem si vybral, celkem rychle, u příloh jsem ale váhal. Nemá moc v oblibě hranolky, krokety a jim podobné, fritované výrobky, proto vždy rád uvítám, pokud se na jídelním lístku vyskytnou i přílohy, které nejsou  ve zmraženém stavu vhozeny do „ friťáku“ , rozhodl jsem se tedy pro opečené brambory.  Opečené brambory by se měli předvařené připravovat bud v troubě nebo v horším případě na pánvi.  Dočkal jsem se, samozřejmě ,asi po 40minutách, fritovaných brambor. Naznačil jsem obsluze tedy svoji nespokojenost, dostalo se mi však geniální výmluvy : když si objednáte, kdekoliv, i u nás, pečené brambory, nemůžete přece čekat pečené brambory, protože příprava této přílohy je časově náročná (v nabídce byly též brambory gratinované,jejichž příprava trvá minimálně stejně dlouho). Zůstal jsem, téměř neschopný slova, zaražený ve své židli a nevěřil svým uším. Rozhodl jsem se však celou situaci dál neskandalizovat, protože u lidí, kteří jsou schopni argumentovat takto, se rozumného vysvětlení nedočkáte.

Pořád, dokonce ani dnes, však nemohu tuto absurditu pochopit. Restaurace nabízejí něco, co nejsou schopni připravit, tak proč to dělají? Přece v každém normálním byznysu pokud nejsem schopen dodat, či vyrobit produkt tak ho nebudu nabízet. Restaurační zařízení však spoléhají na naší nevědomost a nezkušenost s některými pokrmy.

Nechť je zářným příkladem přibližně 90% italských restaurací, které jsem navštívil, nebo jsem četl jejich jídelní lístek. Ve snaze o slovní eqilibristiku  v Italském jazyce, kde se nachází spoustu gramatických chyb ,a ve vysvětlivkách,  i chyb věcných, což je asi podstatnější, dostáváme doslova paskvily jinak geniálních pokrmů italské gastronomie.  Když jsem si v jedné italské restauraci v Karlových Varech objednal Spaghetti Carbonara, tak to co mi bylo servírováno na stůl a prezentováno jako tento chutný pokrm , jsem rovněž nemohl akceptovat jako jídlo, které vím jak chutná, jak vypadá a jaké ingredience se v něm nacházejí. Opět jsem se nesetkal ani s náznakem ze strany podniku, že by nějak pochybil.

Musíme si uvědomit, že některá jídla jsou pod protekcí ochrané známky. Pokud tedy tento pokrm servíruji a prodávám ve svém podniku , musím dodržovat ingredience a technologické postupy, jenž tomuto pokrmu náleží jinak se dopouštím protiprávního jednání.

Závěrem bych tedy poznanemal, že restauraci zvlášť ty zahraničního typu, by měli provozovat a vařit v nich lidé, kteří to dělají s láskou, a hlavně rozumí a znají alespoň základní věci ze světa oné gastronomie. Jinak mě a i ostatním milovníkům dobrého a kvalitního jídla nezbyde nic jiného, než oči pro pláč.