Iron Dad – První nádech svobody

První kapitola mé cesty na dlouhý triatlonový závod, Iron Man. O mém bezstarostném dětství a prvním horském kole, díky kterému jsem pochopil, že v životě budu chtít dál a výš.

Milý Kubo,
všechno to začalo už hodně dávno. Tehdy jsi ještě nebyl na světě a já byl možná jen o pár let starší, než jsi dneska ty. Žil jsem si bezstarostné dětství se svou rodinou a nepřemýšlel o tom, co je a co bude. Nenapadlo mě, že by někdy mohlo dojít jídlo, a neřešil jsem, kolik stojí oblečení. V létě jsem si běhal po zahradě naší chalupy a proháněl se na kole. Měl jsem takové parádní terénní kolo BMX. Mělo zelenou metalízovou barvu a dalo se na něm blbnout od rána do večera. Líbilo by se ti, ale na delší výlety moc nebylo. Nemělo žádné převody, které by mi pomohly do větších kopců a ani plastové sedlo nebylo moc pohodlné. To se však brzy mělo změnit...
Jednoho krásného dne, když jsem si zrovna hrál na zahradě, objevil se můj tatínek a domů vedl naše úplně první horské kolo. Byl to Author - Memphis s krásným modrým lakem. Okamžitě jsem se do něj zamiloval a hned ho jel vyzkoušet. Co ti budu povídat, byla to nádhera. Do kopce jsem si konečně mohl podřadit, na rovině zase přidat a jet všude tam, kam se mi zachtělo. Neexistovala žádná překážka, která by mně a mému kolu stála v cestě. Smál jsem se od ucha k uchu, dýchal čerstvý vzduch, užíval si každé šlápnutí do pedálů a cítil se tak svobodný jako nikdy předtím. Na kraji obce jsem se pak vždycky zastavil a vrátil se zpátky. Ne, že bych nechtěl pokračovat, nebo byl unavený, ale bylo to pravidlo, které jsem měl se svými rodiči. „Na konec obce a zpátky."
Jenže jaké by to bylo, kdybych se neotočil a pokračoval dál? Tahle myšlenka se mě držela pokaždé, když jsem se vracel domů... Až do onoho velkého dne, kdy jsem tohle pravidlo porušil. Přitom jsem to na začátku neměl ani trochu v plánu. Prostě se to stalo, ani nevím jak. Pamatuji si, že jsem si ráno vzal kolo a jel se projet. A maminka na mě ještě z okna volala, ať jsem do oběda zpátky. Jel jsem tou samou cestou jako vždy. Bylo krásné letní počasí, vítr se mi tlačil do zad a cesta ubíhala. Brzy jsem se dostal na kraj obce, kde jsem se zastavil a podíval na hodinky. Do oběda bylo daleko, tak proč nejet dál? Vyrazil jsem.
Netrvalo to dlouho a dostal jsem se ven z civilizace. V tu ránu se mi otevřel úplně jiný svět, který mě naprosto uchvátil. Zmizely domy a auta, a nahradily je louky a lesy. Přes cestu mi běhali zajíci, modrou oblohu křižovali ptáci a vzduch byl prosycen vůní přírody a nekončící svobodou. Hrdlo se mi stahovalo dojetím a mé dětské srdíčko tlouklo jako o závod a toužilo jet dál a nikdy nezastavit. Jel jsem podél krásných rybníků, ve kterých se zrcadlilo slunce a projížděl vesničkami, kde vonělo seno a koně. Někde jsem stoupal do prudkých kopců v lesích a pak zase uháněl dolů, do zelených údolí. Kilometr za kilometrem, šťastný jako blecha, aniž bych si uvědomoval, co se děje u nás doma...
Když jsem se konečně vracel domů, nohy mě bolely jako nikdy předtím. Ale těšil jsem se, jak budu o svém dobrodružství vyprávět rodičům, co všechno jsem viděl a kam až jsem dojel. A že budou na mě právem hrdí, protože jsem ujel neuvěřitelných 33 kilometrů... Náhle se kolem mě prohnalo auto. Podíval jsem se na řidiče a spatřil svého tatínka... Nesmál se... Jakmile mě uviděl, zabrzdil tak, že na cestě nechal dlouhé stopy. Pak se prudce otočil, šlápl na plyn a v prachu cesty zase zmizel. Pochopil jsem, že je zle, měl jsem se vrátit do oběda. Koukl jsem se na hodinky. Byly tři odpoledne.
Dneska už si moc dobře nepamatuji, co všechno se dělo potom. Jestli mě nejprve seřezala maminka, nebo na mě rovnou vletěl tatínek. Vím jen, že už jsem po tom celodenním výletu neměl sílu před nikým utíkat. Teprve později jsem se dozvěděl, že mě hledala celá obec. Sousedé pročesávali lesy, děda hledal u rybníka, tatínek jezdil autem po okolí a maminka mi pořád dokola přihřívala oběd. Muselo to být peklo. Zpětně se jim za tento svůj výlet omlouvám.
Ale víš ty co, Kubo? Tu cestu si pořád pamatuji. A to staré horské kolo tam na té chatě stále je. Tak až jednou budeš chtít, vyrazíme spolu. Ukážu ti místa, kde to všechno začalo. Místa, kde se tvůj táta zamiloval do cyklistiky a jako malý poprvé zatoužil po svobodě.