K možnosti svého návratu do politiky Václav Klaus prohlásil, že se mu zdá situace beznadějná a že pokud by byla nějaká šance do toho promluvit, tak by to možná stálo za to. Při pohledu na výsledky posledního volebního průzkumu a zohledňujíc nedávné události, ve spojení se stranami na popředních příčkách, musí člověk jen žasnout, nevěřícně kroutit hlavou a ptát se, jestli tyto výsledky skutečně objektivně demonstrují „politickou náklonnost“ obyvatel Česka směrem k jednotlivým stranám. Pokud ano, tak je na tom naše společnost skutečně špatně....
Na první příčce se zcela suverénně drží ČSSD a na druhé KSČM. Už to, že na druhém místě je strana, která je, minimálně dle názvu, následníkem zločinecké organizace s krví milionu lidí na svých rukou a která v sebe nenašla ani tolik elementární slušnosti, či sebereflexe, aby aspoň tu zprofanovanou část ze svého názvu vypustila, mluví za všechno...
Podobně, když se podíváme na první příčku průzkumu a vzpomeneme si na všechny kroky čelního představitele této strany za posledních pár týdnů,či měsíců, musíme se ptát, čím by si táto zdiskreditovaná strana mohla získat tak širokou podporu a odezvu u veřejnosti. Nechce se mi věřit, že by nikomu nevadila „bezpáteřní“ politika této strany, která pošlapává své vlastní principy, rozhodnutí, když na jedné straně ještě před časem radikálně a veřejně odmítla jakoukoliv spolupráci s KSČM (navíc toto klíčové rozhodnutí zakotvila v usnesení jejich sjezdu) a dnes už deklaruje ústy jejího lídra, že by „mohla sestavit menšinovou vládu s podporou KSČM“. Podobně i její rozporuplné a nepochopitelné rozhodnutí, když odhlasovala, že jejím kandidátem na premiéra je předseda Bohuslav Sobotka navzdory tomu, že většina členů strany má jiný názor v klíčových otázkách na politiku této strany, než její předseda .
Ten Bohumil Sobotka, který ještě nedávno přednesl mnoho výhrad vůči vládě premiéra Rusnoka - ignorování vůle parlamentu při jejím vzniku, záhadně zbohatlý ministr financí Fischer, nekompetentní šéf resortu kultury Balvín, či šéf Úřadu vlády Augustin ze SPOZ a který prosazoval, aby jeho strana odmítla tuto vládu podpořit. Evidentně byl s tímto názorem osamocen a strana prosadila podporu dočasné vládě navzdory snaze jejího předsedy...
Ten Bohumil Sobotka, předseda této strany, který navzdory tomuto neúspěchu a navzdory tomu, že byl vlastní stranou přehlasován a ponížen, nenašel odvahu stát za svým názorem, jít do boje čelem, nebo z konečného výsledku vyvodit osobní důsledky i za cenu, že by stranu opustil.
To je totiž to, v čem se liší principiální a zásadový politik od politika „bezpohlavního“ a loajálního ke všemu a ke každému.
