Říká se, že pravý charakter člověka se projeví až v krizové situaci ve které se ocitl on sám, nebo někdo z jeho blízkých, případně někdo úplně cizí, koho osud dotyčného nějakým způsobem oslovil.
Začátkem tohoto roku, kdy obrovské povodně poznačily osudy mnohých rodin, bylo takových krizových situacích stovky, tisíce. Ničivý živel vzal v té době mnohým lidem téměř vše, co za celý svůj život nabyly poctivou prací a pílí.
Obětí divoké vody se stala i jedna mladá rodina se dvěma malými dětmi. Voda jim vzala střechu nad hlavou a téměř celý jejich majetek, děti přišly o všechny své milované hračky. Zachránili jen to nejnutnější a to hlavní - své životy. Tento smutný příběh zaujal i televizi Nova a prostřednictvím jejich reportáže se s osudem mladé rodiny seznámilo téměř celé Česko.
Jedním z těch, kterým osud rodiny nebyl lhostejný, byli i děti-chovanci jednoho dětského domova. Navzdory tomu, že sami toho nazbyt moc nemají, navzdory tomu, že nemají možnost si vydělat nějaké peníze, neváhali a obětovali své kapesné ve prospěch postižené rodiny. A aby toho nebylo málo, dětem dokonce osobně přivezli své hračky, které jim přímo před televizními kamerami odevzdali.
Neuvěřitelný a obdivuhodný čin, který určitě nenechal nikoho lhostejným. Závěr této reportáže jsem sledoval i já, no nezachytil jsem název domova, ze kterého děti pocházejí. Okamžitě jsem sednul za počítač a poslal redakci správ televize Nova správu s prosbou o poskytnutí jména tohoto domova. Žel, ani po třech měsících žádná odpověď nepřišla…
Až minulý týden jsem ve správách viděl reportáž o skupině motorkářů, kteří se taktéž o hrdinském činu dětí dozvěděli. Celá kolona motorkářů je přijela navštívit, strávila s nimi celý den a přivezla jim spoustu hraček.
Věděl jsem, že toto je „můj“ dětský domov a tentokrát jsem si už jeho jméno ujít nenechal. Na internetu jsem si vyhledal další informace a pani ředitelce jsem poslal obdivný dopis dětem a celému pedagogickému personálu se žádostí o poskytnutí čísla bankového účtu, na který mohu poslat peníze, jako jistou hmotnou formu ocenění činu jejich svěřenců.Věci nabraly rychlý spád a já jsem konečně mohl uskutečnit svůj prvotní záměr.
Dva dny nato mi od pani ředitelky přišel děkovný dopis s přílohou. Po jejím otevření jsem si uvědomil, že děti, které svým činem dokázaly ze dne na den dospět, mi daly daleko více, nežli jsem já dal jim.
Za to dětem z Dětského domova Krásná Lípa opravdu upřímně děkuji.
