V těchto dnech mi přišel do mejlové schránky nevyžádaný elaborát - „Jó, náš pan prezident letiště“ o tom, v jakém rodinném prostředí vyrůstal náš bývalý pan prezident V.Havel a jaká byla „skutečně“ jeho rodina. Autor tohoto pamfletu popisuje období II.světové války, kdy,podle jeho tvrzení, měl strýc pana prezidenta- Miloš Havel, nadstandardní vztahy s říšským protektorem R.Heydrichem , kterému prý udal šest svých židovských podílníků (zřejmě měl autor na mysli podíly ve společnosti A-B barrandovských ateliérů pro výrobu filmů Lucerny) a následně mu prý byly připsány jejich podíly ve společnosti. Pro zvýšení důvěryhodnosti jsou přiloženy „autentické“ fotografie Reinharda Heydricha s jakýmsi chlapcem na jeho kolenou (podle tvrzení autora s malým V.Havlem). Závěrem autor apeluje na národ – „No a takového jsme měli prezidenta. No a po někom takovém máme dnes v Praze letiště. JSME BLBEJ NÁROD???“
Jsou dvě možnosti – Buď tento hanlivý elaborát vytvořil někdo, kdo ve své zlobě a nenávisti jaksi opomenul použít zdravý rozum (teda,pokuď vůbec nějaký má) a nedal si ani minimální námahu, aby si ověřil fakta, nebo zdravý rozum jednoduše použít nechtěl a podobně neměl ani zájem na ověření historických údajů. V tom případě však jde jasně o účelovou tvorbu a o házení špíny tím nejubožejším způsobem.
Miloš Havel byl ve své době nejvýznamnější český podnikatel a byl považován za mimořádně vlivnou osobnost, jejíž zájmy daleko přesahovaly filmové podnikání. Na začátku dvacátých let založili Havlové filmové továrny A-B a bratr Miloše Václav pak začal s výstavbou vilové čtvrti na Barrandově, kde nechal vybudovat ateliéry pro výrobu filmů Lucerny (obchodní a zábavní středisko „Lucerna“ rodina dokončila ve dvacátých letech). M.Havel vedl bohémský způsob života dávno před válkou a byly známé jeho nevázané večírky, které pokračovaly i po okupaci a kterých se zúčastňovaly kromě českých filmařů a hereček i zaměstnanci Úřadu říšského protektora. Stejně tak využívali své kontakty s nacisty i O.Schindler, či N.Winton, díky čemu zachránili stovky lidí před deportacemi a smrtí.
V říjnu 1944 M.Havla navštívili spisovatelé Václav Řezáč a Jan Drda se žádostí, aby u sebe zaměstnal spisovatele, kteří mají být nasazeni do práce. M.Havel jim vyhověl. V posledním údobí války zaměstnával i mnohem více herců, než bylo ve skutečnosti třeba. Díky němu se oba vůdčí režiséři Lucernafilmu - Vávra a Čáp - mohli vyhnout pokořující spolupráci s německým filmem. M.Havel podporoval finančně rodiny zatčených i ilegální pracovníky. Zasadil se i o zastavení stíhání několika svých blízkých, mimochodem se jednalo i o Vítězslava Nezvala. Lucernafilm natáčel snímek Jenom krok s Oldřichem Novým jen proto, aby herce uchránil před pracovním táborem, což se,žel, nezdařilo.
Myslí si snad někdo, že po válce by komunističtí pohlaváři ,nechali tak známého „vykořisťovatele“ a „kapitalistu“ jako byl M.Havel, jen tak, bez trestu, kdyby existovaly co i jen minimální důkazy o jeho kolaboraci a udávání ? Neexistuje nikdo, o jehož činnosti v oblasti české kultury by po válce před vyšetřovateli vypovídalo tolik svědků, kteří dosvědčili kolika lidem pomohl, zachránil a ušetřil před deportací. Snaha komunistů o soudní potrestání M.Havla byla nemalá, ale důkazy chyběly. V prosinci 1947 bylo řízení pro nedostatek důkazů zastaveno.
Miloš Havel přišel o Lucernafilm, který existoval od roku 1912 do roku 1949. V červenci 1949 byl zadržen při pokusu o útěk do Rakouska v sovětské zóně rakouskými četníky a v Československu odsouzen k dvěma letům vězení. Byl dokonce získán jako spolupracovník StB, "úkoly však řádně neplnil". V roce 1952 se mu podařilo uprchnout do Mnichova, kde založil restauraci. V šedesátých letech se hojně stýkal s Čechy, kteří vyjeli na Západ. Pražského jara se nedočkal. Zemřel v únoru 1968 jako majitel obchodu s květinami.
Závěrem by jsem se chtěl vrátit k úvodní otázce autora výše uvedeného pamfletu – „JSME BLBÝ NÁROD?“
Moje odpověď jeho pisateli zní – NÁROD NE, JEN NĚKTEŘÍ JEHO ČLENOVÉ, KTEŘÍ ROZSÉVAJÍ ZLOBU A NENÁVIST PODOBNÝMI HANLIVÝMI ELABORÁTMI JAKO JE TEN VÁŠ.
