Tak jsem se v těchto dnech dozvěděl z našich médií, že „Na světovém žebříčku bezpečnosti potravin, sestaveným výzkumníky spjatými s renomovaným časopisem The Economist, se Česko ocitlo na 23. příčce, nejvýše z postkomunistických zemí.“ Prý jsou naše potraviny „nejbezpečnější“ v regionu a obsadily 23. místo , Polsko zaostává jen těsně a Slovensko obsadilo až 37. místo.
Polská média i diplomacie výsledek přivítaly jako úspěch. „Podle výsledků jsou naše potraviny lepší než u všech východních sousedů a rozhodně překračují světový průměr (53,5 bodu)," zdůraznil server gazeta.pl a podotkl, že v regionu jsou jen Češi hodnoceni lépe.
Každému člověku, který se aspoň minimálně zajímá o kvalitu potravin a sleduje dění kolem nás, musí být okamžitě jasné, že tady něco „nesedí“. Stačí si jen vzpomenout na opakované skandály s polskými potravinami – posypová sůl v potravinách, kuřata nacpaná antibiotiky, jed na krysy v sušenkách, přípravek proti vším ve zmrzlině, kyselina mravenčí v kysaném zelí a v kyselých okurkách, rozemleté maso z uhynulých zvířat v klobásách, vaječná moučka obsahující jedy…Podobně by jsme neměli opomenout ani skandál v Česku, kdy kvůli závadnému alkoholu zemřelo 39 lidí (dle evropské legislativy se potravinou rozumí jakákoli látka nebo výrobek, zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, které jsou určeny ke konzumaci člověkem nebo u nichž lze důvodně předpokládat, že je člověk bude konzumovat. Patří sem i nápoje, žvýkačky a voda).
Dal jsem si tu námahu, zdroj článku jsem našel a tento jsem si přečetl v originální verzi.
Najednou se ukázalo, že „Světový žebříček bezpečnosti potravin“ je ve skutečnosti „Potravinová bezpečnost“, což je pojem, který zahrnuje x kritérií pro každou hodnocenou krajinu (např.: sociální, fyzický a ekonomický přístup obyvatelstva k výživné a dostatečné stravě, průměrné percentuální výdaje domácností na stravu, tarify aplikované na import potravin, financování a dotace poskytované farmářům, schopnost dopravy a skladování zemědělských produktů a dokonce i rozsah korupce).
Kvalita a zdravotní nezávadnost potravin je jen jedno z mnohých kritérií.
Všechny články na téma „Světový žebříček bezpečnosti potravin“ najednou dostávají úplně jiný smysl a člověk si musí nevyhnutně položit otázku - „Cui Bono?“ , neboli „Komu to posloužilo?“
Je evidentní, že autoři článků v našich medií si nedali ani tu minimální námahu, aby si ověřili původní zdroj správy a tuto si sami přečetli. Zavádí celou naši spotřebitelskou veřejnost tím, že přiznávají jakési „vysvědčení kvality potravin“ krajinám, které ho nikdy nedostaly a které si ho vůbec nezaslouží. Podobně diskreditují a vnášejí nedůvěru ke kvalitě potravin z krajin, které nikdy žádným velkým „potravinovým“ aférám nečelili a ani neměly oběti na životech.
http://foodsecurityindex.eiu.com/Home/Methodology
