Chudoba a životní paradoxy existují ve vesnici ve vzájemné symbióze.Děti se nikdy neptají na své otce a v této atmosféře,na kterou si přivykají od útlého dětství, jsou vychovávané po celý svůj život.Právě ona formuje jejich životní styl. Na první pohled se může zdát,že obyvatelé Vadie jsou jednoduše k takovému stylu života „odsouzeni“. Opak je však pravdou.
První snahy reformovat místní obyvatelstvo byly už v šedesátých letech,kdy státní úřady založili jakési školící střediska pro bývalé prostitutky.V nich se ženy zaučovaly v profesích krejčířství.Každé ženě přidělili,na znak důstojnosti,krávu a pravidelně dostávala finanční podporu od státu.Když ministerský předseda Balvantray Mehta navštívil tuto oblast,vedoucí aktivistek premiéra přesvědčila,aby přidělil každé rodině kousek země z nedaleké parcely,aby tak mohla vést důstojný život.Tento,nejenže ženám půdu přidělil,ale nechal dokonce vybudovat vodovodní systém v hodnotě statisíc rupií.
Od této doby se datuje vznik prvního ženského zemědělského družstva v Indii.Všech 22 bývalých prostitutek se staly jejími členkami a hrdými vlastníky půdy.Se základní školou,vodovodním systémem a družstevní půdou začaly ženy vést důstojný a přijatelný život.Tento experiment se dodnes považuje za unikátní v historii ženské emancipace a družstevního zemědělství v Indii.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTE
