Krocan I.5

Kniha I. – Pilpin

5. Střetnutí

Pak družina Krocanova   /   do pevnosti vešla   /   příbytku kamenného   /   jež zbudovali ti   /   co na životě vyvráceni byli   /   vešli dovnitř   /   a k boji poslednímu   /   se hotovili

zavřeli vrata dubová   /   a kmeny smrkovými zapřeli je   /   na hradby vystoupili   /   aby místa pro stráže vybrali   /   kraj však kolem, co jasnou nocí obkroužil je   /   přehlédnout nemohli

oheň rozdělali   /   zbraně své na klín položili   /   a slova obřadná   /   k nim pronesli   /   tak jeden každý z nich   /   svůj meč jménem oslovil   /   a o přízeň a pomoc   /   jej požádal   /   aby ne život sobě zachránil   /   ale smrt, o které se v písních mluvit bude   /   sobě přisoudil

však nebyli všichni   /   a jeden scházel   /   co dovnitř nevstoupil   /   a s ostatními   /   přípravy nevedl   /   neboť daleko od brány   /   tam u skály šedé   /   jako tenký stín z kovu skutý   /   jako slovo nevyřčené však přesto pevné   /   stál Grendel Vlk   /   ten, co prostřed noci narodil se   /   a člověku se nepodobal   /   tam stál jako kámen rostlý   /   a žádný spatřit ho nemohl

a v pevnosti, tam vzadu   /   u skály kamenné, hrozivým písmem popsané   /   mrtvé své pochovali   /   a jejich skutky   /   do kamene chladného vytesali

tam pak knížeti lože připravili   /   rány obvázané   /   bílým plátnem stažené   /   však jeho krev přesto kámen těžký   /   pozvolna upíjel

tam ležel Pilpin z rodu Krocanů   /   na životě zkrácený   /   a dny života svého   /   na niť vzpomínek navlékal   /   však meč   /   meč ze světla severní hvězdy skutý   /   co jméno Modrý jazyk nese   /   u sebe neměl

druhého dne   /   kdy slunce zlatozlaté   /   se jako mladý bůh probouzet začalo   /   a ten, kdo nocí lovil   /   teď lože hledal   /   a ten, co noc spánkem strávil   /   se k probuzení chystal   /   tehdy na pahorku, pevnosti naproti   /   objevil se stolec kamenný,   /   černým železem spjatý   /   ten, jež vojska Ničitele   /   po kraji nosí, aby půdy nedotknul se   /   a jen tam, kde boj se chystá   /   jej do těla země   /   zarazí

v řadách sevřených,   /   co jako let šípu pernatého srovnané byly   /   vojska Ničitele pak přešla kolem   /   a pevnost Krocanovu oblehla   /   a silou a mocí ozbrojenou   /   strom života jeho lidí   /   počala vyvracet   /   však Grendela žádný z nich nevšiml si   /   jak u skály tiše stojí   /   meč svěřený v nohách svých   /   a nehýbe se   /   neviděl tak žádný z nich   /   jak obruče duši Vlka poutající   /   jedna po druhé praskají   /   a u jeho nohou   /   tiše hromadí se

pak Utana, co piják krve se mu říká   /   jež o duši světa usiluje   /   o duši světa, co kolem nás všech leží   /   a z řeky pije a radost z ní si bere   /   tak tedy ten, jehož Ničitelem nazývají   /   na kameny černé usednul   /   zbraně své na klíně položené   /   aby boj ten strašný řídil a mrtvé počítal   /   a dvanáct těch, co duše jim vzal   /   a naplnil je zlobou svojí   /   dvanáct těch, co jemu slouží   /   co stráž tělesná   /   ho kruhem sevřelo

tak hořel boj po dva dny a dvě noci   /   a konce neměl bez přestání   /   a každý, kdo zbraň držel   /   zabíjel či byl zabit

a slunce nehybné, bolesti plné   /   jak ruka sevřená, strachem a zlostí zaťatá   /   tehdy nezapadalo   /   a měsíc po jeho boku   /   v ledovém úžasu strnul, němý   /   na místě stál a nepohnul se

a skálou z žuly kamenné, co na ní pevnost stála   /   krev horká a živá protékala   /   a dole u kořenů země, kde nic není   /   jen bytosti dosud nezrozené   /   spolu mlčky rozprávějí   /   tam krev Krocanova a jeho druhů   /   v drahý kámen se proměnila

tak mrtvé služebníky Ničitele   /   nebylo lze spočítat   /   a v pevnosti Krocanově   /   smrt chodila a zpívala si   /   a jeho muže, jednoho po druhém   /   si odváděla

a po dvou dnech a po dvou nocích   /   poslední tři mužové zbyli   /   v pevnosti Krocanově   /   poslední tři z družiny hrdé   /   co řeku překročila, ach, v zbroji lesklé   /   hřívy koní v copy spletené   /   když zářivé erby mocných rodů   /   se sluncem vedly řeč a hvězdám lichotily   /   poslední tři teď pevnost hájili   /   a jejich znaky rodové   /   pro krev zčernalou   /   vidět nebyly

tak těmto třem, co jako stromy   /   z lesa kdysi širokého   /   jako poslední sloupy klenby chrámové   /   na holé pasece smrtí sečené   /   sami zůstali   /   těmto třem   /   umírající kníže pokynul   /   aby od brány odstoupili   /   a kolem jeho lože kamenného   /   co krev Krocanovu lačně pilo   /   se shromáždili   /   a zbraně své opřeli, ruce založené   /   tak aby čekali,   /   až smrt jednoho po druhém   /   jménem osloví

a tehdy   /   kdy slunce oči zavřelo   /   a měsíc, pláčem unavený, cestu k zemi hledal   /   a naděje žádná nezbývala   /   tehdy poslední obruč na duši Grendelově   /   praskla, a k jeho nohám   /   tiše sesunula se

pak vyrazil Vlk, ach mlčky a tiše   /   jako šedý stín antimonu zářivého   /   jako zbraň lesklá, z obou stran ostrá   /   a neviděl ho žádný z nepřátel   /   dokud stopa krvavá v jejich řadách   /   se jako ústa smrti   /   nerozevřela

a letěl Vlk řadami sevřenými   /   služebníků Ničitele   /   jako tehdy, když tmavou nocí   /   lesem kořist štval   /   a smrt v jeho patách   /   marně píseň jeho nohou   /   zdáli sledovala   /   tak přiletěl Grendel vlkošedý   /   krví nepřátel pokrytý   /   pod kopec, na němž stolec kamenný   /   černým železem opásaný   /   k unavenému nebi tyčil se

a dvanáct služebníků Utanových   /   zuřivosti plných a divokosti   /   co vždy kruhem svého pána   /   při boji obestoupí   /   dvanáct těch, co v boji rovného nemá   /   a zbraní nad jiné vládne   /   se Grendelovi v ústrety vrhli   /   aby ho zabili  /   však naživu z nich nezůstal žádný

a tehdy vstal ten   /   co na černém stolci seděl   /   zbraně své z klína zvedl   /   a uchopil je   /   neboť svou moc získal   /   ne rodem, ne zlatem   /   ale bojem a divokostí   /   a řekl  / Jsem Utana Ničitel,   /   a toto jsou mé zbraně   /   tento meč se Černá jehla nazývá,   /   a tento pak jako Rudý stín je znám

a ten, co k němu svahem stoupal   /   a jehož tvář podobu lidskou   /   navěky ztratila   /   mu odpověděl :   /   jsem Grendel Vlk   /   a toto je meč domu Krocanova   /   co jméno Modrý jazyk nese   /   a tebe Utano,   /   jsem přišel zabít