41. O zastupiteli Bivojovi

Toto je příběh vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. V tomto textu uvádíme pověst O zastupiteli Bivojovi o archetypálním silákovi, která vlévala odvahu do žil mnoha generacím poslanců a zastupitelů. Předávala se ústním podáním a poprvé byla zaznamenána omylem při výslechu Křesinovy dcery Boženy, hlavy nelítostné zločinecké skupiny Oldřich, zaměřené na tajné pití lehkých topných olejů.

Bylo to v dobách, kdy se kmen Zastupitelů již usadil v nové zemi a vybudoval si pro sebe honosné sídlo, kterému se začalo spontánně říkat Prlament, podle mýtiny, na které bylo postaveno. Mýtina dostala své jméno podle ohavného rituálu, který zde v dávných dobách prováděli Germáni a jelen Troubil. Tento rituál se nazýval Prla, což bylo v pragermánštině jedno z nejsprostších slov. V základech budovy byl pak pohřben praotec Zastupitel, pod jehož vedením se kmen zastupitelů dostal do země zaslíbené, jak jsme již psali dříve.

V té době kmen Zastupitelů vzkvétal pod vedením ušlechtilého náčelníka, kterému se pro jeho vůdcovské schopnosti říkalo Krk. Krk měl tři dcery, které bohužel známe pouze podle jejich přezdívek. První se pro její velký zadek říkalo Teta, druhá pak měla pro svoji gigantickou nešikovnost přezdívku Kazi a třetí si sama začala říkat Li-Buše, podle svého oblíbeného čínského jídla.

Šťastné chvíle kmene v té době kazil pouze strašlivý homosexuální kanec Manfred. Plenil zásoby levného sněmovního alkoholu, v přestrojení se účastnil parlamentních rekreací a zabíral na nich místo potřebnějším zastupitelům a vůbec vnesl do života kmene hrubost, nadávky a vzájemnou nevraživost. Situace nakonec došla tak daleko, že nemohla v klidu zasedat ani jedna sněmovní komise, protože mnoho zastupitelů bylo Manfredem svedeno a ti se pak místo klidného rokování vzájemně uráželi, neboť měli zlomená srdce.

Když bylo nejhůř a kmeni hrozilo, že nebude usnášeníschopný, probudil se v zadních lavicích, kam živá duše nezabloudila, statný junák, jemuž jeho matka dala jméno Bivoj, protože pro něj plánovala kariéru baseballového odpalovače. Její syn však zvolil obvyklou kariéru bezesného podřimování ve sněmovních lavicích zanesených spadaným listím a kapradím. Když však bylo nejhůř, vycítil svoji příležitost, jak se protlačit do čela nějaké komise a nabídl se, že kmen této strašlivé metly zbaví. Jeho nabídka byla, byť s pochybnosti, přijata, a tak se statečný junák odebral do sklepení Prlamentu, kde hrozný kanec přespával. O tom, co následovalo, existují jen útržkovité informace. Pověst vypráví, že napřed kanec znásilnil Bivoje, pak Bivoj kance, pak naopak a zase naopak, a tak to pokračovalo čtyři týdny. Nakonec byli oba dva smrtelně vyčerpaní a po dalších dvou týdnech uzavřeli registrované partnerství. Odstěhovali se do Ameriky, kanec se tam stal baptistickým kazatelem a Bivoj kustodem v baseballovém klubu. Po čase se k nim přistěhovala i Kazi a vedla jim domácnost.

 Letopisec Lesní republiky