24. O orlích křídlech Náměstka Kartáče

Toto je příběh vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. V tomto textu je pak popsána lidová pověst o statečném Kartáčovi, který podváděl, lhal a zapíral a získal si tak srdce celého lidu Lesní republiky.

Kartáč byl synem Kostěje Nesmrtelného a princezny Marji Morevny. Měl nelehké dětství, jeho rodiče si jej příliš nevšímali, protože neustále řešili problém, kam schovat Kostějovo srdce, aby jej nikdo nenašel a nezničil tak jeho nesmrtelnost. Kostěj měl totiž přislíbeno, že pokud se dožije tisíce let, získá plaketu prezidenta republiky "Za zásluhy". Nakonec se oba rozhodli, že srdce vloží do vejce a ukryjí ho na vrátnici úřadu vlády Lesní republiky. Tam ho však našel vrátný Ivánek, trojitý agent šesti zpravodajských služeb, který tam pracoval jako vrátný. Pro tuto práci byl získán na dvoře kláštera Novoděvičij Monastyr, právě když tam čistil odtokový kanálek u záchodů pro turisty. Ivánek vejce vypil zasyrova tak, jak ho to naučili během tvrdého výcviku za klášterní vrátnicí. Kostěj tak prezidentskou plaketu nikdy nezískal, což bylo pro Kartáče velkým ponaučením.

Už v dětství se tak rozhodl, že se stane orlem státní správy. Jeho hrdým cílem bylo zatnout svůj spár do každé státní zakázky a vyrvat z ní co největší díl pro sebe. Později musel svůj smělý cíl zredukovat na každou zakázku větší než sto milónů, i tak by však překonal rekord proslulého bohatýra Zdeňka Čurily Zdeňkoviče přezdívaného "Pět v českých", hrdiny mnoha klukovských her.

Kartáč se na svoji roli pečlivě připravoval. Stal se nejdříve ranhojičem, protože v této roli mohl celý den nosit bílý plášť a skrývat tak pod ním neustále rostoucí orlí křídla. Na farmářských trzích si pravidelně kupoval ptačí spáry a každý večer trénoval jejich zatínání na své matraci z kokosových vláken. Když už se jeho křídla nedala schovat ani pod lodní plachtou, koupenou v řeckém přístavu od ducha Jacqueliny Onassisové, řekl si, že přišel jeho čas. Shodil plachtu z ramen, roztáhl své nádherné perutě, až zatměla slunce a rozletěl se do parlamentu Lesní republiky. Tam se okamžitě stal poradcem předsedy Výboru pro bezpečnost, protože každému z členů výboru věnoval několik orlích per, aby si z nich mohl udělat indiánskou čelenku. Nejvíce per pak věnoval neohrožené bojovnici Vlastě, která se připravovala na odvetu za prohranou dívčí válku a pilně se cvičila ve střelbě lukem. Vlasta mu pak byla navždy zavázána.

Potom si jeho krásných křídel všimnul ušlechtilý N-Č-S z Domu pánů Modré růže. N-Č-S byl synem indiánské princezny a vznešeného Kopinoha od Jezera, jak jsme již psali jinde. Orlí Kartáčova křídla mu tak byla blízká, učinil ho tedy svým poradcem. Často pak na jeho zádech létal nad krajinou a shazoval dolů kameny, když se snažil trefit do hlavy černého mnicha Beznosku, svého nepřítele. Kartáč však vždy nepozorovaně uhnul a Beznosku zachránil. Získal si tak i jeho vděčnost.

Kartáčova chvíle přišla, když se udatná bojovnice Vlasta stala vrchním vyzbrojovatelem Lesní republiky a Kartáče neprodleně jmenovala svým zástupcem. Z těchto dob pak pochází jeho druhé jméno – Náměstek. Začal si tak říkat proto, že byl vždy včas na místě, kde se rozdělovaly peníze z nějaké společné hromádky.

Byly to krásné časy. Kartáč se vznášel na svých mohutných perutích nad všemi finančními toky svého resortu a jeho orlímu zraku neušla jediná zlatá rybka, skrývající se v kalných vodách veřejných zakázek. Tehdy si také získal úctu lidu Lesní republiky pro svou neohroženou chamtivost.

Jeho let na sladké vlně přízně osudu se ještě zrychlil, když se sám stal vrchním vyzbrojovatelem Lesní republiky v době pádu udatného rytíře HromTopola z trůnu, o kterém jsme psali dříve. Jeho pařáty neznaly oddechu a vole se mu lesklo zlatem.

Kartáčova cesta se však začala klikatit, když vládu v Lesní republice převzal ušlechtilý N-Č-S, který ho v té době již neměl rád, protože mu vybil statickou elektřinu z jeho svetru. Chtěl mu zatarasit cestu do bohatých lovišť vládních úřadů a Kartáč se s vypětím všech sil zachránil pod stolem černého mnicha Beznosky, který měl slabost pro lidi se stejným zaměřením jako on.

Další rána pak přišla zpoza oceánu od potměšilého amerického nuzáka, kterému se pro jeho zálibu v levném točeném salámu přezdívalo Kabanos. Ten nebohého Kartáče obvinil, že ho nutil obcovat s Babou Pragou a hrozil mu, že to oznámí předsedovi jeho třídy na Vanderbiltově univerzitě. Kartáč vše statečně zapřel a jeho zapírání pak vešlo do lidových balad. Musel však opustit úřad a ukrýt se v Beznoskově sklepě mezi všechny jeho kostlivce, které tam Beznoska nashromáždil za dobu své věrné služby Lesní republice.

Zoufat však nemusíme. Orlí Kartáčova křídla stále bijí o mříže a jeho duch neumdlévá. Jednou zase vylétne a bude slavně kroužit nad našimi hlavami.

Letopisec Lesní republiky