23. Jak bylo po volbách v Lesní republice

Toto je příběh vznešených občanů Lesní republiky z doby, kdy byla Lesní republika zachvácena nelítostným bojem, který pak následující generace nazvaly Válkou dvou růží, Modré a Oranžové. V tomto textu jsou pak citovány vzpomínky z Lesní republiky od proslulého zahraničního dopisovatele Jana Karafiáta, známého též pod jménem Mandelinka. Vzpomínky vycházely na pokračování v renomovaném týdeníku Hmyz. Zde uvádíme jejich část, reflexi jednoho povolebního podzimu:

"A bylo po volbách. Byl podzim, ale to vám byl čas. Vzduch voněl, a to listí, to bylo tak barevné, ažaž do ruda, a ta tráva, jak ta se třpytila, a ta rosa jako granáty, a ti ptáčci tolik zpívali a komentátoři, ale ti se něco nakomentovali. A v tom čase světla ubývalo a zimy přibývalo, a tak všichni ti zvolení, že už nic dělat nebudou. Že se jenom sejdou, rozdělí si, co jim štědří lidé nashromáždili a že se pak poradí, co dělat, aby přečkali zimu, aby se nezachumelili. Protože tam, kde se zachumelí nějaký zastupitel, vyroste na jaře chudobka a celé léto pak tiše hovoří o jeho skromném životě. A je to pak smutný pohled, až se srdce sevře, a do zpěvu pak věru nikomu není.

A tak se v hlavním městě sešli broučci od Modré růže, broučci od Strakaté krokve, a hezcí, kulaťoučcí broučci, celičcí oranžoví, se sedmi tečkami – broučci od Oranžové růže. A že se poradí, kdo co dostane, aby na všechny vyšlo. Broučci od Modré růže poslali pro kmotra Kovaříka, aby jim dovezl kuličku vína, že se napijí a bude jim veselo. A kmotr Kovařík rád vyhověl, protože měl broučky od Modré růže rád. Jako všichni kmotři. A tak si sedli a vyprávěli si. Jak je honila žluna, jak jim natloukli zlí Verunkové, nebo jak se jednomu z nich polámalo křidélko, tak nemohl svítit při rozdělování společné hromádky a nic nedostal. A byli trochu smutní, ale pak si vzpomněli, že všechno dobře dopadlo a rozveselili se. A pak si četli svoje programová prohlášení a rozveselili se ještě více. Ale pak řekl hlavní brouček od Modré růže, že je už čas, že ještě musí navařit polívčičku a nasbírat mech, a tak všichni ta programová prohlášení zahodili a začali se radit, kdo co dostane.

Broučků od Strakaté krokve bylo nejvíc a tak říkali, že by měli mít úřad Hlavního broučka, že ještě nikdy nešejtročili na společné hromádce a moc už by to prý potřebovali. A pak také řekli, že s broučky od Modré růže, co bydlí pod jalovcem, s nimi že prý šejtročit nebudou, protože už mají našejtročeno na šest zim dopředu. A broučci od jalovce byli smutní a víno z kuličky jim přestalo chutnat. Ale hlavní brouček od Modré růže jim řekl, ať smutní nejsou, věru že se jim špatně nepovede, však už mají dost. A oni se rozveselili a řekli, že tedy šejtročit na společné hromádce nebudou, ale broučky od Strakaté krokve, ty že by bylo třeba zabít. A že si tedy dojdou k Janince pro sekyry a vrátí se. A že broučci od Modré růže by se prý raději měli spojit s broučky od Oranžové růže, protože se dobře znají a každý na někoho něco ví. A broučci od Oranžové růže hned, že si počkají na nabídku. A že uvidí, jak to dopadne u Janinky, jestli ona ty sekyry neprodala Zlatohlávkovi.

A mezitím venku všechno vonělo, ale pravšechno. A ten vřes všude bíle a rudě rozkvetlý, a v tom vřesu mech jako samet. A v tom mechu seděli broučci zastupitelé a pořád se radili, co kdo dostane, aby na všechny vyšlo. A pořád nevěděli, kdo bude šejtročit na společné hromádce a kdo jim k tomu bude jen svítit. A hvězdy začaly blednout, a bledly a bledly a slunce na východě se rdělo, celé do červena, až bylo jako krovky kulaťoučkého broučínka. A broučci tedy, že půjdou spát a radit se budou až zase zítra, až Janinka poví, co udělala s těmi sekyrami.

A tak se vzali za ruce a ještě si řekli: Podvečer tvá čeládka, jak k slepici kuřátka, k ochraně tvé hledíme, laskavý Hospodine.

A šli spát. Jestlipak oni tu zimu přečkají, jestlipak oni se nezachumelí? Však nechť. Jestli zmrznou, tak zmrznou. On se někdo najde, kdo se o tu naši společnou hromádku postará."

Letopisec Lesní republiky