Veřejná správa, je tu ona pro nás? Nebo my pro ni?

Veřejná správa je správa věcí veřejných, mezi které patří záležitosti samosprávy, obecních a krajských úřadů, ministerstev, vlády atd. V tomto článku si něco povíme o fungování především úřadů (stavební, pracovní, oddělení dokladů, finanční atd.)

hromada..

Jednou mi byla ukradena peněženka i se všemi doklady. Každý, komu se tohle stalo, ví, že je dosti nepříjemný pocit. Blokovat všechny platební karty, zařizovat nové doklady, lítání po Policii a obava ze zneužití. Tak jsem se jednoho krásného dne dostal na dokladové oddělení pro nový občanský průkaz. Úřady mají otevřeno většinou nic moc, ale jako student jsem schopen si udělat volno i dopoledne, ale to jsem neudělal. Nechal jsem to na odpolko. Tak si to razím a přijdu na místo v 15.45. Se vstupem k přepážkám, kde jsem již sám a poslední jsem informován, za 10 min zavíráme. Já na to, že děkuji za informaci. Začal jsem vyplňovat formulář a byl bombardován nepříjemnými pohledy. Přijdu v 15.50 k přepážce a předávám paní formulář. Ta ho s velkou neochotou přijímá a ptá se proč jsem nepřišel dřív. Já na to, že nemám čas a že musím být ve škole. Ušklíbne si, že mám chodit jako student dopoledne a nezdržovat jí, když končí. Aha… :D to už mě začalo trochu rozčilovat. Následoval požadavek na správní poplatek. Udiven, očekávajíc, že se platí za splněnou službu jsem řekl, že nemám (opravdu jsem neměl). Paní se začala pomalu balit. Zeptám se, zda je to kolem bankomat. Paní, že je na metru, ale že to nestíhám, že za 5 min končí. Já na to, že to teda stíhám a že ještě přijdu. V 15.55 jsem zpět a platím poplatek. V 15.58 odcházím se slovy „Vidíte, stihli jsme to!, Nashle!“.

No a teď o co mi jde. Vidíme klasický příklad toho, jak se chovají lidé, kteří mají svou práci skoro jistou a nejsou placeni za to, jak se chovají k zákazníkům (jejich plat se od toho sice neodvíjí, ale dá se ovlivnit stížnostmi, ale kdo se v tom chce hrabat a dohadovat se s úředníky? Tohle řízení se táhne a táhne a často z toho není nic.) Pokud by taková paní byla zaměstnána někde v obchodě, do měsíce by letěla. Takové exempláře vidíte jen na úřadech. Protože to pořád po nich něco chceme, otravujeme a nenecháme je dopít ani to 10. kafe s kolegyněmi vedle v kanceláři.

Další storku znám ze stavebního příkladu. Té jsem sice nebyl přítomen přímo, ale ze spolehlivého zdroje ji znám celkem podrobně. Správní úřad má podle zákona rozhodnout o věcech bezodkladně a ihned, pokud to věci nedovolují je lhůta 30 dní a pokud nerozhodnou do této lhůty, lze ji prodloužit o dalších 30 v závažných a těžkých případech k rozhodnutí. Upozorňuji, nejde o rozhodnutí o dílčím, nebo o jednotlivém úkonu, ale o rozhodnutí ve věci. Praxe funguje takto: Přijdete, dáte žádost a dokumenty, které jsou potřeba. Správní úřad vše přijme beze slova a za 28 dní se ozve, že vám něco chybí. Oni to totiž při tom přijímání asi říci nemohou, asi jsou nevzdělání a nevědí, co přijímají a co přijímat mají. Dobře, dodáte potřebné materiály, které zase obíháte někde na úřadě, kde jim to zase trvá min. 30 dní. Donesete a paní u přepážky spráskne ruce, ale tohle máte špatně, to razítko nemá být nalevo, ale napravo. A to vám už trochu jebe. Dobrá, tak znova letíte na daný úřad (nevím k čemu funguje to dožádání, asi jen aby mohlo být zapsáno v zákoně). Donesete razítko napravo a při tom se dozvíte, že vám zase něco chybí. Samozřejmě, že pokaždé, když tam jdete, musíte podat žádost znova, aby asi při kontrole nezjistili, že překračují lhůty pro rozhodnutí. No a tak se to může opakovat do nekonečna. Povolení bylo uděleno za 2 roky. A to pokud chce pani úřednice ještě hodně nasrat, tak nařídí místní šetření, ústní atd. To se obligatorně posunuje lhůta o dalších 30 dnů. To je, když vezmeme nejdelší možnou lhůtu 2 měsíce, 12tinásobné  překročení maximálně povolené lhůty. Zdrželi vám stavbu, bance platíte penále za nečerpání úvěru…

Takže se na to podívejme. K čemu máme ty lhůty v zákoně a proč úřady nejsou schopny rozhodnout včas? Proč se to děje? Mám pár možností:

1. úředníci o tom nic nevědí, jsou nevzdělaní a neví, do kdy mají rozhodnout

2. úřady mezi sebou zásadně nekomunikují, ač mají ze zákona

3. otevírací doby úřadů jsou mizerné

4. úředníci chlastaj kafíčko a kecaj, nemakaj

5. jsme asi úplní blbci.

každý si vyberte ty svoje. ;)

Sečteno podtrženo. Ne jediném úřadu pracují úřednici pro mě a podle zákona. To na takovém, který po mě něco chce. To využijí veškerých zákonných prostředků k rychlému vyřízení. Pak úřad pro mě pracuje ve chvíli, kdy za přepážkou sedí známá a na dodržení lhůty osobně dohlídne. A za co, že je platíme? Za to chlastání kafíčka a klábosení? Nepříjemné výstupy před koncem pracovní doby, věčné lítání po dalších úřadech. Za další náklady, které nám tím vznikají? Tak to asi vážně ne…

Na druhou stranu, práce s lidmi je velmi těžká a vím, že správná práce úředníka je velmi psychicky náročná, ale pokud úřad funguje je to krásné a opravdu odcházím s úsměvem na tváři z úřadu. My sami, jako zákazníci toho také můžeme hodně ovlivnit. I když je úředník zamračený, nemá cenu na něj být ještě hnusný, protože pak jsou nasraní všude a všichni permanentně. Někdy se vyplatí nasadit americansmile a přetrpět to. Možná na nás úředník bude i příjemný, pokud ho ten před námi nerozpálil do běla..

P.S.: Pokud je ti někdo z úřadu, nastiňte nám druhou stranu...budeme rádi.

Tak s úsměvem na úřad a nasrání si nechte cestou ven.. ;)

MW