Největší problém velké části vysokoškoláků je, že jim je to jedno

Vysoké školy učí nic. Umíme nic. Propojení školy a praxe chybí. Je jedno, co umíte a jak jste ochotní se zapojit do procesu. Pro firmy je důležité, abyste zapadli, nic Vás nemuseli doučovat a moc platit. Úcta k zaměstnavateli a zaměstnanci nejsou.

Největší problém velké části vysokoškoláků je, že jim je vcelku jedno, co studují a jaké je uplatnění na trhu práce při výběru školy. Nejvyšším kritériem je, aby neměli neoblíbené předměty ze střední školy. Uplatnění a opravdové zaměření školy je druhořadé. Humanitní obory mají přestřelenou kapacitu asi tak o tisíce procent. Po skončení školy zjistí, že vlastně nic neumí. Terciárním ale ne o nic méně důležitým kritériem je, že nechtějí po maturitě ještě do práce (tady chápu zavedení školného).

Problém vysokých škol (především soukromých) je, že jim je jedno, jaké stavějí učební plány a vyučují líbivé předměty s pěknými názvy, ale význam se poněkud ztrácí pro budoucí uplatnění, i když třeba s oborem souvisí (ale ono souvisí všechno se vším). Na velké části škol shledávám mnoho předmětů jen k tomu, aby zaplnily řádky. Ze strany vysokých škol vidím pak neochotu spolupráce s firmami a korporacemi na vzdělání opravdu potřebných lidí (na tom by měly mít zájem ale i firmy). Ale firmy najmou nějaké call centrum v Indii a na co tady drahého vzdělance.

Další věcí je pětiletý odstup. Když si vezmete, jaká byla situace před 5 lety, co jste nastupovali a jaké je dnes...? poměry se dost změnily. Odhadnout při nástupu, co bude za 5 let je prognózování a o tom celkem na střední škole nepřemýšlíte. Nehledě na to, že se začínáte profilovat už na střední škole.

Na straně firem vidím jednoznačně neochotu vypiplat si nového zaměstnance. Na druhou stranu je to velmi krátkozraké. Investice do dobrého zaměstnance se vrátí několikanásobně. Staré struktury nepřeučí, nebo velmi těžko. Nejsou flexibilní a nápady moc nepřekypují. Personální agentury ani nekomentuji. Při hledání práce je vyřazuji ihned. Jejich práce je víc než strašná a HR jich vidělo jen z rychlíku pár. Samotná výběrová řízení jsou podivná. Po několika zkušenostech zjišťuji, že většina lidí je tam jen do počtu a vlastně už když tam jdete, máte bitvu prohranou. To Vám pak třeba ve 3. kole řeknou, že nemáte dost praxe, což viděli už na začátku z životopisu. Po skončení řízení dostanete mail, kde stojí, že si moc váží Vašeho zájmu, zkušeností a znalostí, ale vybrali jinde. Takže informace k ničemu. Kdyby napsali, shledali jsme, že Vaše zkušenosti nebo ty a ty znalosti někde zaostaly, tak se s tím něco dá dělat. Ve státní zprávě se rozmohl klientelismus asi 1000.stupně. Takže to je taky v pasé. Výběrová řízení jsou zmanipulované nebo předem jasné a shánějí se jen ovce do počtů.

Další věcí jsou známí. Když nejsou, práci nenajdete.

Vysoká škola, 2 cizí jazyky, kterými se domluvíte a k tomu praxe nic nezaručují. Dneska ani takový člověk práci nenajde lehce.

Doporučují více komunikace mezi uchazeči a firmami. Více zřetele na praktické obory, informovanost středoškoláků a hodnocení jednotlivých škol s jejich uplatněním po studiu. Spolupráci studetnů a vysokoškolských studentů při hledání práce. To by mohlo zajišťovat studijní oddělní, tam ale většinou sedí naštvané přepracované paní. Studenti by si měli uvědomit, že škola je jen výhoda, kterou nemusí někdo zohlednit.