karma

Mám tak trochu potřebu se vyjádřit ke všemu, co bylo zde napsáno.

Všem těm, kteří neměli potřebu mě poučovat, rozebírat mou osobu, nepitvalise v tom jaký vlastně jsem a vzali můj blog, jako takovou osobní zpověď -děkuji. Dáváte mi jistotu, že tu ještě žijí normální a empatičtí lidé a není tos námi ještě tak úplně špatný. Jsem tomu rád a posiluje to mou naději, že se totady jednou změní.

Těm, co mají potřebu mě poučovat, kritizovat, útočit na mě a navádět jakžít (Malý, Boháček, Chuchma, a další) - děkuji, ale fakt to nepotřebuju. Žijese mi poměrně dobře. Nemám zásadní problémy se svým okolím. Prostě mě štve stavnaší společnosti. Nemám potřebu nikoho obviňovat a na něco se vymlouvat.Odmítám se zavřít doma, "udělat se pro sebe", čučet na bednu, smířitse s tím marastem a zanadávat si u zpráv. To tu mohli zůstat u moci komunisti! Nesnažtese mě rozebírat, poučovat, urážet a zesměšňovat. Uznávám Vaše právo na názor aživotní postoje. Všimněte si, že Vám nic z toho nekritizuji ani nevnucujusvoje.

Přeju nám všem, klid, pohodu, štěstí a spokojenost. Mějte se krásně. Ktomuto článku už diskutovat nebudu. Snad se někdy ještě na blogu potkáme.

Pardon. Nějak se mi pokazil pravopis. Psal jsem si to "bokem" a zanedbal kontrolu po vložení. Omlouvám se všem, které forma pobouří.

taky bývám občas roztrpčená,zklamaná a k tomu mám ještě frustraci střihnutou s deprivací,ale pořád si říkám,že nikdy není tak zle,aby nemohlo být ještě hůř...já vím,fráze..ale pomáhá

Tož vítejte v Dědyšovom mediálním království, proč ne Babišovo, protože každé horstvo má svého dědka (Krakonoš, Radhošť, Praděd,..) Dědyš  noviny už kupil, chystá se na Impulsovi a ještě kupí televizu a pak si kupí i nás všechny. A to budem úplně v ráji. Tak vidím politiky, v nadhledu, v sarkasmu, v ironii, pro své keci a skutky si totiž víc nezaslouží.

Proč tolik skepse? Copak ve Vašem životě není nic pozitivního?

Hezké odpoledne.

Když čtu Váš článek, jako bych viděl mého tátu. Ten byl také flustrován situací ve vlasti. Typický vyvolavatel této situace je např. pan Chuchma. Také kroutíte nad jeho reakcí hlavou? Hubu plnou demokracie a choval by se jako ranný kapitalista.

No...to ale není to hlavní o čem jsem chtěl psát. Jsem "dítě" revoluce. Narodil jsem se po tom švindlu.

Chci podotknout, že část příběhu mé rodiny znám z vyprávění starších sourozenců. Jak jsem uvedl, otec toho měl také plné zuby.a prostě odmítl platit v Česku daně. Měl dobré zaměstnání, byl veden jako odborník. Jednoho dne v roce 1990 prý přišla nejstarší sestřička a postavila rodinu před hotovou věcí, že odlétá do Kanady. Dnes je tam vdaná tak říkajíc už "zavedená". A táta začal jednat. Řekl si, že v tomto své děti a také děti vyženěné v druhém manželství nenechá. Začal je vyhánět za hranice.Mám ještě dvě sestřičky. Jsme čtyři sourozenci.Sebral všechny finanční prostředky a sestry další začly studovat v zahraničí. Jedna v Německu, druhá ve Vídni. A rodiče se přestěhovali za dcerou do Kanady.Dnes jsou tam také "zavedeni".Táta si splnil své přání nedat ani korunu daní zdejším zlodějům. Zůstal jsem zde sám s babičkou. Právě kvůli ní. Zatím než babička "odejde". Abych pokračoval. Sestry vystudovaly a dnes jedna je ve Skotsku vdaná a vede restauraci. Druhá sestřička pracuje na radnici ve Vídni. Má velkou lásku a , jak to vypadá, vdá se tam také.Jistě k tomuto "osudu" musí mít člověk štěstí.A jisté zázemí. Ale dnes lze najít cesty, jak své děti nenechat ve zdejší kejdě. Aspoň ty děti, když sám zde musí, z nějakých důvodů , zůstat. Sourozenci jsou vděčni otci, že je "vyhnal". I když, prý, se jim nechtělo. 

No a co já. Jak jsem uvedl. Přijde čas, kdy poletím za rodiči a sestřičku do Kanady....

Inu, nemyslím že je tu tak hrozně, aby se lidi stěhovali ven jako jediné možné řešení. Ale to co píšete je dokladem toho, že si člověk místo nadávání může do jisté míry svůj osud určovat sám. Ono stačí mnohdy zaklepat a vzít za kliku místo nadávání, že jsou ty dveře zavřené.

Ale jo, ulevte si, to pomůže. Alespoň vám tedy. 

A pak se zkuste smířit s tím v jaké žijete společnosti .... anebo hledejte společnost novou. Dá se žít celkem nezávisle na společnosti, pokud se nebudete společnosti sám přizpůsobovat a chtít žít stejně. Problém většiny je, že se nechce vzdát toho co má. 

Píšete, že podnikáte ve stavebnictví a zaměstnáváte lidi. Je velmi pravděpodobné, že vaši zaměstnanci podporují právě ty, na které nadáváte. Propusťte je. Všechny. Když chtěj lidi mít starostlivý stát, který se jim o vše postará, tak ať jim stát najde práci. Ale pokud se vy neobejdete bez svých zaměstnanců, pak máte smůlu. Závislost je vždycky problém.

Hezka zpoved cloveka jako vypoved o dobe. Karma pro vas.

Šmarjá, proč tolik skepse? Ona byla někdy nějaká doba lepší než je teď?

No a že se tady maže, to je sice smutný fakt, ale jsme na soukromém hřišti.

Nebylo to tak vždy, až mi slza ukápla , když si nostalgicky vzpomenu na ty divoké diskutérské začátky zde .

Ano, jsem také kritik, ale ne skeptik. Jsem optimista a jako takový říkám, že může být ještě mnohem hůř, jen pesimisté si myslí, že hůř už být nemůže. Ano, krade se tu, politici na nás kašlou, je přebujelá administrativa, jsou nízké důchody, kvalita potravin nic moc. Ano, taky to umím pojmenovat. Ale to mi nebrání v tom, abych se usmál na příjemnou ženu, či po shlédnutzí něčeho veselého či příjemného, nebrání mi to v tom, abych měl radost z toho, co dobrého se mi povede. Mám radost, když mi vykvete zahrada o kterou se starám. Poděkuju, když mne někdfo v koloně pustí do pruhu a netroubím na ty, co mne nepustí. Jsem kritik, jako asi každý z nás, ale nehodlám se zařadit mezi ty "hospodské", třískat půllitrem o stůl a vykřikovat, jak vše stojí za ho*no a jak se tu jen krade. Protože nevidět hezké a pozitivní věci a neumět se usmát, to je cesta do pekel. To změnu k lepšímu nepřinese.

Média na nás valí jen špínu a katastrofy, lidi makaj jak stroje, aby si koupili věci, které nejsou nezbytné, jsou napruzení a v křeči.. Vidíme kolem sebe jen to, co nefunguje, co je špatné.. Doporučuji tedy omezit přísun zpráv z médií, blogů a internetových diskusí, dělat si drobné radosti, být občas velkorysí jen tak, protože chci, ne proto, aby se mi to vyplatilo a hlavně všímat si pěkných věcí v životě.. třeba jak nám rostou děti a jak plyne čas.. Zní to samozřejmě jako klišé, ale je to prostě tak..

Snažím se seč můžu. Někdy se povede, jindy ne. Dík a ať se Vám daří.