Jak se žije malotřídkám

Práce na vesnické malotřídce je sice náročná, učíme někdy až pět ročníků v jedné třídě, ale současně také velmi tvůrčí a nabíjející.

Můj příspěvek zní Jak se žije malotřídkám, tak se pokusím s ním vypořádat, ale předem se omlouvám,

jestli bude někomu připadat příliš osobní. Když jsem v roce 2003 do Staré Vody nastupoval, budoucnost školy byla nejistá. Myslel jsem, že tady vydržím pár let a pomohu malou školu v obci udržet. Vůbec by mě nenapadlo, že to bude trvat 19 let.

Práce na malotřídce totiž vůbec není jednoduchá, dokladem toho jsou časté odchody učitelů někdy i za dost dramatických okolností.  Aby taky  ne -  učíme tady někdy až pět ročníků v jedné třídě, v poslední době i se zapojením integrovaných žáků, to není práce pro každého učitele. Současně je to však práce velmi tvůrčí a nabíjející. Na které jiné škole bych mohl být současně ředitel i třídní učitel, dělat si práci po svém, tvořit vlastní výukové písničky,  zpívat a hrát s dětmi každý den. Na které jiné škole bych se také mohl podílet na vývoji tříletého dítěte po 11-ti letého  žáka hotového nastoupit na druhý stupeň?

Poslední 4 roky tady však vůbec nebyly jednoduché, demografickým vývojem v obci došlo k úbytku žáků a to se neobešlo bez pomoci zřizovatele, který musel kromě provozu hradit také zvýšené výdaje na mzdy. Přestáli jsme to díky velmi dobré spolupráci  se starostkou obce paní Evou Procházkovou a také zde přítomné zástupkyní  Mariánskolázeňska  paní Janě Čížkové, která se zúčastnila jednání zastupitelstva a školu podpořila.

Příští rok se tak už  obejdeme  bez finanční pomoci zastupitelstva, protože se výrazně zvýší počet žáků v naší škole. Také mě těší fakt, že se začíná měnit nazírání veřejnosti na malé vesnické školy a rodiče i z jiných obcí než Staré Vody je již začínají vyhledávat pro své rodinné prostředí a klid k výchovně-vzdělávací  práci.

Jsem také rád, že jsme jako vesnické školy nezůstaly stranou a mohly se podílet na činnosti místníhoakčního plánu, jako vedoucí pracovní skupiny pro čtenářskou gramotnost bych chtěl ocenit práci této

skupiny. Byla to vždy tvůrčí a podnětná setkání, za což patří poděkování  všem zúčastněným  a zvláště paní Aleně Hálové, která nás jako odborný garant vždy dobře vedla.

Takže na závěr,  na otázku  Jak se žije malotřídkám? Odpovím: „ Žije se nám dobře a věřím, že se bude žít ještě lépe.“

P.S. Příspěvek byl uveden na Závěrečné konferenci  Místního akčního plánu Mariánskolázeňska ,ve společenském sále  Casino  Mariánské Lázně  dne 30. 2022.