Jim Carey: Záhada NHL

Byl to nejlepší brankář v NHL, muž, který by byl základem Washingtonu Capitals pro příští desetiletí. Byl talentovaný, bohatý a bylo mu sotva 22. O čtyři roky později byl z Jima Careyho již bývalý brankář, který odmítá vzít hokejku do rukou a nechce slyšet řev tribun. Žije na Floridě a odmítá mluvit o minulosti.

Jim Carey - zahada NHL
Je velkou záhadou vzestup a pád této hvězdy. Stal se jediným brankářem v historii NHL, který byl v prvních dvou sezonách nominován na Vezina Trophy. V té druhé i slavnou trofej získal, bylo to měsíc po jeho 22. narozeninách. V létě se oženil se svojí láskou Stephanií. Měl oslnivý úsměv a velkou chuť do hry. Když v sezoně 1999/200 jeho bývalý parťák Olaf Kölzig přebíral Vezinovu trofej, Jim nebyl mezi gratulanty, tou dobou již hokej vůbec nehrál. Kariéra hráče známého jako "Ace" - dle filmové role herce Jima Carreyho - skončila před pár měsíci v St. Louis. Carey, v 21 letech nejlepší gólman NHL se nedohodnul na kontraktu se St. Louis, bylo mu 25.

"Jim mi řekl, že už musel utéct z hokejového prostředí, že ho to už nebavilo," tvrdí trenér Jeff Sauer, který vychoval takové brankářské hvězdy jako Curtise Josepha či Mikea Richtera. "Nedařilo se mu podle představ a tak se rozhodnul, že už toho má dost. Jim vydělal dost peněz a to možná až příliš moc rychle."
Larry Pleau, tehdejší generální manažer Blues se Sauerem souhlasí.
"Nikdy jsem neviděl u hráče takový úpadek, ne tak rychlý, tak dramatický. Přišlo to na Jima strašně rychle. Ani si nedokážete uvědomit, jaký je vyvíjen na hráče tlak, Jim začal chytat skvěle a to se od něj očekávalo neustále."

Carey byl draftován jako 32. v roce 1992 a Caps s ním jistě neměli bůhvijaké plány. V roce 1994 se objevil v týmu Portland Pirates v American Hockey League, odchytal 55 utkání, vychytal šestkrát čisté konto a udržel průměr 2,76 branky na zápas. Caps se v této sezoně nedařilo a jejich statistika 3-10-5 byla příšerná. Od okamžiku nástupu Jima Careyho se tým rapidně zlepšil a do konce sezony dosáhnul dokonce na 19-8-3.
Caps se dostali do play-off, kde však vypadli hned v prvním kole s Pens 1:3 na zápasy. Jim skončil s průměrem 4,19 branky na zápas, přičemž mu spoluhráči moc nepomohli, navíc v posledních dvou utkáních skórovali jen dvakrát.

"Jim k nám přišel v pravý čas, brankářům se nedařilo a najednou tu byl on, chytal naprosto skvěle. Play-off už však bylo nad jeho síly," povídá tehdejší manažer Caps David Poile.

V následující sezoně odchytal 71 utkání a devětkrát udržel čisté konto, přitom si zachoval skvělý průměr 2,13 branky na zápas. Carey však opět vyhořel v play-off. Penguins se mu stali opět osudnými, za 97 minut inkasoval deset branek, což činí hrozivý průměr 6,19 branky na zápas. Přesto získal Vezinovu trofej pro sezonu 1995/1996, protože způsob jakým pozvednul spíše podprůměrný Washington, byl famózní.
Pleau připomíná, že není většího tlaku v hokeji, než je play-off. Jimovi play-off nesedlo a vzhledem k tomu, že ho spoluhráči zrovna nepodrželi, padl neúspěch na něj. Když se ukázalo, že Kölzig, který byl draftovaný tři roky před Careym, dokáže tým podržet, pakoval se Carey během sezony 1996/1997 do Bostonu.
"Bylo zábavné diskutovat s Davidem (Poilem, GM Caps), který toužil po Billu Ranfordovi, jenže já potřeboval taky brankáře, tak jsem dostal na výběr, jestli chci Careyho nebo Kölziga, no sáhnul jsem logicky po mladším hráči, což se ukázalo jak jedno z mých nejhloupějších rozhodnutí," povídá GM Bruins Harry Sinden s úsměvem.
Tak se udála velká výměna, v rámci níž se do týmu Bruins stěhovali Carey, Jason Allison a Anson Carter. Opačným směrem putovali veteráni Bill Ranford, Adam Oates a Rich Tocchet.
"Když došlo k výměně Jima, bylo to takové netradiční, získali jsme tři velmi zkušené hráče za tři mladíky. Jim byl pohodový člověk, ale do týmu nezapadnul a zůstal samotářem, což je v kolektivním sportu celkem problém, navíc byl v okamžiku výměny nemocný," líčí dále Poile.

O tom, že Careymu to skutečně v Bostonu moc nešlo, svědčí i to, že během 18 utkání zvítězil jen pětkrát a sezonu ukončil s průměrem 3,82 branky na zápas. "Lidé ve městě doufali, že se Jim vrátí tam, kde byl a opět získá Vezinovu trofej, ovšem po těch 18 utkání jsem si říkal, wow, vždyť tenhle chlap nic nechytí," povídá trochu zklamaně Sinden.
"Jim měl hodně daleko k tomu gólmanovi, co vyhrál Vezinu. Neuvěřitelně se trápil a vše hrálo proti němu. Nejhorší bylo, že vinu hledal všude možně jen ne u sebe. Navíc jsem ho pořád viděl samotného, podle mě mu Vezina stoupla do hlavy," vypráví Sinden.
Do kempu na novou sezonu tehdy nastoupil i Byron Dafoe, který se ukázal jako ten lepší z dvojice Dafoe-Carey. V sezoně Carey odchytal jen 10 utkání v prvním týmu, stejně tak na farmě v Providence. V době, kdy se v prvním kole play-off sešli Bruins a Caps, nebyl již Carey k dispozici. Svůj vliv na to mělo rozhodnutí nového trenéra Pata Burnse, který hned od začátku sázel na Byrona Dafoeho. Carey tak byl odsunut na vedlejší kolej a vzhledem k tomu, že byl citlivou povahou, dost ho to vzalo.
Bill Howard, který s Careym spolupracoval ve Wisconsinu, ví, že Burns a Carey spolu nenašli společnou řeč a to i přesto, že Jim Carey na trénincích tvrdě dřel.
V následující sezoně se Careymu velmi dařilo na farmě v Providence, statistika jeho utkání byla 17-8-3 s průměrem 2,33 branky na zápas, přesto ho Bruins propustili k 1. březnu. "Jimovy statistiky byly dobré, ale ten tým byl výborný," povídá Sinden. "Potřebovali jsme jistotu, že s Jimem můžeme počítat do budoucna, to se nepodařilo a tak jsme se rozešli po oboustranné dohodě."

Carey se v NHL naposledy objevil v sezoně 1998/1999, kdy vypomohl St. Louis ve čtyřech utkáních. To byl však konec kariéry v NHL Jima Careyho a to skončil s průměrem 2,58 branky na zápas. V té době na tom byl lépě z aktivních gólmanů lépe jen Dominik Hašek, Martin Brodeur, Chris Osgood a Ed Belfour. A přesto byl Carey nezaměstnaný.
"Jim je inteligentní chlap se spoustou talentu, do dvou měsíců by mohl chytat, ale řekl mi, že je unavený z lidí, kteří neustále řeší jeho život a v okamžiku, kdy s ním St. Louis odmítlo prodloužit spolupráci, protože se uzdravil Grant Fuhr, byl to finální impuls ke konci všeho. V době, kdy vyhrál Vezina Trophy bral 800 000 nebo 900 000 dolarů, načež podepsal 4letý kontrakt na 11 000 000 dolarů. Dokázal s těmito penězi velmi dobře naložit, koneckonců studoval na Univerzitě v Tampě podnikatelskou činnost. Dokázal se tedy zabezpečit a nebyl odkázán jen na hokej, bohužel," vypráví Bill Howard, který Careyho vedl v úplných počátcích kariéry.
A co momentálně Jim Carey dělá? Díky dobrému hospodaření se stal vlastníkem a ředitelem společnosti OptiMED Billing Solutions, Inc.

Jim Carey prostě zůstává největší záhadou NHL.

Narozen: Dorchester, Massachusetts, 31. května 1974.
Číslo dresu: 30
Plat (1996/1997): $ 2,000,000

Silné stránky: Bleskové reflexy, velká soutěživost.
Slabé stránky: Velmi rychle "chodil" dolů a dost inkasoval po střelách mezi betony.


"Když byl ve 20 letech na univerzitě ve Wisconsinu, byl až pátým gólmanem, navíc na úvodní kemp dorazil pozdě. Dokázal však svou prací tak oslnit, že se propracoval mezi excelentní brankáře NHL." (Dave Fay, The Hockey News Future Watch 1995)
"S Jimem Careym a Oliem Kolzigem v brance můžou být Capitals naprosto v klidu." (The Sporting News Hockey ročenka 1996-97, str. 14)
"Carey měl otřesných prvních šest týdnů v Bostonu, pokud se nevrátí do formy, když získal Vezinovu trofej, mají Bruins obrovský problém." (The Hockey News 1997-98 ročenka, str. 75)


*článek vyšel 16. července 2000 ve Washington Post, autorem originálu je David Elfin