Kdopak nám to przní českou legislativu?

Podle Stanislava Polčáka, poslance za TOP 09, problém české legislativy spočívá v tom, že v Poslanecké sněmovně sedí málo právníků. Pan Polčák je rovněž právník, z toho důvodu je jeho pohled na věc pochopitelný. Ale věci se mají trochu jinak.

Rozhovor redaktora Jakuba Kalenského se Stanislavem Polčákem zveřejnil 18.5. 2013 internetový magazín Česká pozice a jak hned na úvod Kalenský podotýká, právě tvorba zákonů je primární funkcí Poslanecké sněmovny.

Poslanec Polčák se v rozhovoru pozastavuje nad tím, že do Poslanecké sněmovny byli občany, zřejmě zmasírovanými seriálovými výrony typu Ordinace v Růžové zahradě, zvoleni z velké části lékaři a nikoli právníci. A lékař přeci nemůže rozumět právu tak dobře jako právník, dedukuje pan poslanec. Úvaha zdánlivě logická, přitom však zavádějící, protože pomíjí celou řadu dalších faktorů.

V prvé řadě je třeba říct, že právo není něco, co by mělo být srozumitelné pouze právníkům, ale každému občanu. V takovém případě by až tak nezáleželo na tom, jestli v Poslanecké sněmovně sedí školený právník nebo osoba jakékoli jiné profese. Ostatně česká legislativa poměrně často nedává smysl ani samotným právníkům. Pokud vím, dobře fungující zákonodárné sbory vyspělých demokracií netvoří samí právníci, jak by si podle argumentů Polčáka mohl jeden myslet a přesto dodávají kvalitní legislativu. Když to jde jinde, proč by to nemělo jít u nás?

Takový konkrétní příklad, zpochybňující pohled poslance Polčáka na věc, přinesl hned následující den v Otázkách Václava Moravce v diskuzi nad zmršeným návrhem zákona o Šumavě. Návrhem, který připravil ministr Tomáš Chalupa, vystudovaný právník. V jeho návrhu zákona se nachází celá řada nedostatků, chybí tak zásadní věci jako např. regulace stavebního rozvoje na území parku a zákazy výstavby ve druhých zónách byly přesunuty do příloh. I kdyby celé studium právní vědy pan ministr prospal, minimálně v REM fázi musela do jeho mysli proniknout tak triviální věc, že vymahatelné je pouze to, co je v zákoně.

V závěru komise Legislativní rady vlády najdeme dlouhý výčet dalších prohřešků z pera právníka Chalupy: špatná celková koncepce zákona, nevyjasněná role plánu péče, nesoulad návrhu s ostatní legislativou atd. Přesun zákazů do přílohy je navíc krok jednoznačně protiústavní.

Většina těchto argumentů v debatě zazněla převážně z úst bývalého ministra životního prostředí Ladislava Miky. Biolog Mika vyškolil právníka Chalupu v jeho vlastním oboru.  Jak vidno, kvalitní legislativa nemusí mít s právním vzděláním mnoho společného. V případě ministra Chalupy si nemyslím, že by šlo přímo o profesní indispozici, ale spíš o ilustrativní příklad pohrdání právem a jeho ohýbání ve prospěch lobby.

Zcela jiné světlo vrhají na úvahu poslance Polčáka informace, šířící se z kruhů zabývajících se hospodářskou kriminalitou, že jde o zcela záměrné a promyšlené poškozování českého práva. Jeho účelem je jednak odradit zahraniční investory (bez právních záruk u nás těžko bude někdo investovat) a následně zprivatizovat zbývající veřejné statky tak, aby si je mezi sebou mohli rozebrat čeští podnikatelští kmotři. Tohle je přesně ten druh českého vlastenectví ve stylu Václava Klause, hlavního architekta současného marasmu. Tomuhle druhu "vlastenectví" osobně příliš nerozumím a tak mi nevadí ani představa jakékoli profese v Poslanecké sněmovně, pokud takový legislativec disponuje upřímnou snahou navrhnout dobrý zákon.