Ačkoli poslední zprávy z vnitra 2 rozhodujících českých politických subjektů u většiny veřejnosti vyvolávají přinejmenším rozpaky (mám na mysli zvolení odstoupivšího ministra Pavel Drobil "ideovým šéfem" ODS a zvolení Petra Hulinského předsedou pražské ČSSD), já osobně stále věřím, že mezi členy ODS a ČSSD je mnoho slušných lidí. Držme jim palce, aby v sobě našli dostatek vnitřní síly vyjádřit, obhájit a prosadit svůj přístup a vidění světa.
Tomáš Baťa
Nejdříve mi prosím dovolte vyjádřit svůj pocit, který z obou výše zmíněných pánů mám. Snažím se zůstat ve věcné rovině a nehodnotit osobnosti obou pánů.
Pavel Drobil (ODS) = bývalý kontroverzní ministr životního prostředí, který prokazatelně nabízel (panu Liboru Michálkovi) úplatek ve formě postu náměstka ministra výměnou za zničení materiálů potenciálně dokazujících korupci v řádu set milionů korun.
Petr Hulinský (ČSSD) = sám sebe v nemálo rozhovorech do médií stavěl do pozice nesmlouvavého opozičního bojovníka vůči Bémovo vládě na pražském magistrátu, ne druhou stranu je zde do očí bijící deficit jakýchkoliv prokazatelných důkazů jeho údajné tvrdě opoziční činnosti. Při kauzách typu Opencard, kde se předražení odhaduje na stovky miliónů korun, to zní přinejmenším neumětelsky. Možným vysvětlením je údajné téměř dvacetimilionové "držhubné" v podobě dodatečných příjmů za členství v dozorčích radách přiřknutých panu Hulinskému zastupiteli za ODS.
V rámci této úvahy spojené s konkrétními kauzami vidím v rámci členstva ODS a ČSSD 4 skupiny lidí:
1. (bohužel nejen) pan Drobil a pan Hulinský (na mě) dělají silný dojem, že neoplývají elementární politickou slušností a zodpovědností vůči svým vlastním voličům (Nevylučuji samozřejmě, že se mohu ve svém úsudku mýlit, a upřímně tvrdím, že bych velice rád byl přesvědčen o opaku.)
2. Lidé, kteří pana Drobila a pana Hulinského v nedávné době potvrdili ve vysokých politických funkcích jsou nejspíš z většiny slušní lidé, nicméně přinejmenším dělají dojem, že postrádají elementární soudnost a cit pro mravnost v politickém rozhodování
3. Lidé, kterým jednání pánů Drobila a Hulinského sice vadí, tak že pro ně nehlasovali, ale jinak mlčí a nic pro aktivní řešení daného neradostného stavu nečiní, se stávají zodpovědnými za prohlubování současného politického marasmu.
4. Ti ostatní, kteří se současným stavem nejsou spokojeni, ale na rozdíl od pasivních kolegů, i za cenu osobního rizika a zesměšňování či dalších slovních útoků na svoji osobu, neváhají otevřeně říkat co si myslí a jednat výhradně podle svého svědomí.
Obecně řečeno, lidé, kteří nejsou vnitřně dostatečně silní mají tendenci se v rozhodujících chvílích selhat. Sami sobě si své selhání racionalizují a obhajují ve smysl "že přeci jednali jak jim velel pud sebezáchovy", v tom mají pravdu, akorát je třeba dodat, že před pudem sebezáchovy celého společenství (rozuměno své politické strany) dali v danou chvíli přednost pudu sebezáchovy sebe sama, resp. své politické kariéry. V danou chvíli mají na zřeteli spíše na své prebendy než na názor svých voličů či něco tak archaického jako je vlastní svědomí.
Mezi českými demokratickými stranami podle mne neexistují "strany Mirků Dušínů" a "strany Bratrstev kočičí pracky", vždy je to, nebo alespoň mělo být, o konkrétních lidech. V každém lidském společenství, tedy i v každé politické straně jsou lidé slušní a pak bohužel i ti ostatní. Je to vždy, nebo by alespoň mělo být, především o konkrétních lidech a o tom, zda v daném politickém subjektu početně převáží ti první nebo ti druzí, a to zejména ve chvíli volby představitelů vedení strany.
Občané frustrovaní z chování svých volených zástupců mají tendenci k paušalizování ("celá ODS/ČSSD je zkažená", "všichni politici jednají jen ve svém vlastním zájmu", "všichni politici kradou" apod.). Toto paušalizování a s ním spojený princip kolektivní viny je z lidského hlediska pochopitelné počínání, to však ještě neznamená, že správné. Osobně jej považuji za krajně nefér právě vůči těm slušným a poctivým jedincům z řad politiků.
Mezi občanskými a sociálními demokraty je jistě mnoho slušných lidí. (Za své dosavadní superkrátké působení v české politice jsem možnost pár z nich i poznat osobně.) Pro demokratický vývoj naší země a tedy v zájmu všech jejích občanů je, aby se alespoň většina vrcholných ústavních činitelů chovala mravně, to nicméně implikuje nezbytnou potřebu mravního jednání většiny zvolených zástupců. V zájmu řešení současného marasmu ńa politické scéně držme palce všem slušným lidem napříč politickými stranami. Nejvíc však, i vzhledem ke stávajícímu volebnímu zákonu, bude záviset na lidech ve dvou největších politických subjektech, tedy v ODS a ČSSD.
Slušní lidé to nikdy nikde nemají snadné. Ve společenstvích, kde jsou v menšině, je jejich pozice velmi těžká, ochota se nepodvolit a naopak jít do konfliktu vyžaduje obrovskou vnitřní sílu a osobní integritu.
Nechovejme se nespravedlivě používáním paušalizujících nálepek. Prosím rozlišujme.
Jsem dalek tomu, abych mohl svým mnohem zkušenějším kolegům - politikům radit. raději nechám promluvit jednu z nejuznávanějších morálních autorit (kterého se komunisté tolik snažili pošpinit) - Tomáše Baťu. Neobjevuji Ameriku, jeho následující - 79 let starý výrok - byl od počátku nynější hospodářské krize nemálo blogery citován, přijde mi však, že obzvlášt politici (vč. mě) by si jej měli vštípit jako mantru.
Tomáš Baťa ke krizi - rok 1932
Příčinou krize je především morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek.
V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu.
V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.
Follow @MartinUhlir
Martin Uhlir | Vytvořte si vlastní štítek
