Berlin 1966 - Šťastné a veselé Nazi-Vánoce

... Praha 2010 - Šťastné a veselé rudé Vánoce? ... Rozrušuje Vás pohled na hákový kříž, obzvlášť na vánočních ozdobách a právě v období těchto svátků klidu a míru? Měla by redakce idnes tuto fotku a článek urychleně stáhnout? Pokud ano, proč? Rozrušila by vás stejně fotografie rudé hvězdy či srpu s kladivem, pokud ne, proč ne? Přečtěte si prosím krátkou "co by kdyby" fikci - úvahu o tom, jak by bývala mohla vypadat situace na politické scéně v Berlíně v roce 1966, pokud by o 21 let dříve n e d o š l o k prohlášení NSDAP za zločineckou organizaci a jejímu postavení mimo zákon. ... Co když na počátku našeho současného politického marasmu bylo právě ono zpackané (ne)zúčtování s komunistickými zločinci, a s tím spojené (ne)vyrovnání se s "komunismem v nás samotných"? ... Ve druhé části textu věcně zdůvodňuji, proč je pro mne stalinistka Marta Semelová (poslankyně a pražská zastupitelka na Magistrátu za KSČM) rudou zrůdou.

Ilustrativní foto ke komparativní fikci "Berlín 1966 - Šťastné a veselé Nazi-Vánoce"autor neznámý

Převzato z novin Berliner Zeitung ze dne 24.12.1966:

Vážení a milí čtenáři, dnes je Štědrý den, období kdy máme, na rozdíl od celoročního shonu "všedního dne", příležitost se ohlédnout zpátky a bilancovat. Od skončení totalitního režimu letos uplynulo již 21 let. Položme si otázku, zda lze náš současný demokratický režim označit za "dospělý". Obávám se, a podle mne pro to stačí pouhý letmý pohled na stávající marasmum naší politické scény, že odpovědí je: zdaleka ne.

Nedávné komunální volby zakončily německý supervolební rok 1966. V jaké jsme nyní situaci? Naše vláda a s ní celá vrcholná politická svéna zažívá snad největší krizi důvěry od začátku demokratizačních procesů před 21 lety, před pár týdny se objevily skandální informace o údajném černém financování největší vládní strany CDU. Situace je o to vážnější, vzhledem k tomu, že v rámci německé veřejnosti panuje důvodná obava, že ostatní tradiční politické strany v SRN na tom nebudou o mnoho lépe. Vypadá to, že slušné a poctivé jednání ve vysoké politice se nyní v SRN stává konkurenční nevýhodou.

Hledání příčin aneb "Wir sind nicht wie sie sind" 

Co je příčinou tak dramatického poklesu důvěry občanů SRN ve své volené zástupce? Domnívám se, že jde o logický následek série trestuhodných morálních kompromisů řady vedoucích ústavních činitelů v posledních 21 letech demokratického vývoje našeho národa. Nyní se dost hovoří se o ideové vyprázdněnosti současné německé vrcholné politiky, některé morální autority dokonce nynější stav označují za mravní krizi. Pokud to co, nyní prožíváme je morální krizí, ptejme se, co stálo na jejím počátku? Někteří politologové za její začátek označují nedostatečné vyrovnání s „nacismem v nás“.

Konradu Adenauerovi dodnes jeho kritici vytýkají, že v období těsně po skončení nacistické totality neprosadil zákaz NSDAP, i on v nedávných rozhovorech připouští, že skutečnost, že nacistická strana n e b y l a z kraje poválečného období postavena mimo zákon, považuje za (i svojí) chybu. Jsem přesvědčen, že můžeme být vděčni spojencům za to, že v zemi proběhlo alespoň částečné potrestání vrcholných představitelů nacistického režimu v rámci Norimberského procesu, za zločinecké organizace tehdy byly prohlášeny Gestapo a SS, nicméně velká škoda, že se tak  n e s t a l o  i v případě NSDAP.

Jak z historie posledních 20 let demokratického vývoje SRN víme, NSDAP příležitost k reformě sebesama nevyužila a jednou z mála změn, pro které se post-totalitní nacisté rozhodli, byla drobná úprava názvu (z NSDAP na DNSAP) a ubrání na radikalismu rétoriky jejích představitelů.

Současný morální marasmus

Největší počet zastupitelů v nedávných komunálních volbách získaly 2 největší demokratické strany: levicová SPD a pravicová CDU. Krátce po volbách došlo na ustavujících zasedáních zastupitelstev k volbě vedení jednotlivých radnic a také volbě předsedy kontrolního výboru z řad opozičních zastupitelů. Přes zvyklost běžnou v zavedených demokraciích, kde je politickou slušností hlavní kontrolní post poskytnout n e j s i l n ě j š í opoziční straně, se na nemálo německých radnicích (např. Mnichov, Chemnitz, či městské části Západního Berlína: Westen Berlin 7, 10, 11 a 16) vládní strany tento post poskytli zástupcům nacistické DNSAP přesto, že jiné – a na rozdíl od DNSAP - d e m o k r a t i c k é - opoziční strany ve volbách získaly až několikanásobně větší mandát od voličů.

Kandidátka DNSAP na primátorku Západního Berlína, Frau Martha Semmel, se veřejně obdivuje k odkazu nacistického diktátora Adolfa Hitlera. Mezi její nejskandálnější výroky patří popírání Holocaustu, Osvětim byla podle Frau Semmel pouhým nápravným zařízením pro právoplatně odsouzené z l o č i n c e.

Nepodezírám vládní CSU na státní ani na komunální úrovni z kryptonacismu, uvažuji tímto způsobem, po tolika skandálních signálech o politické korupci (v poslední době převážně z tábora představitelů CDU), kdy dosud ani jedna kauza mířící do vysokých politických nebyla n i k d y vyšetřena, natož aby viníci byli potrestáni, je podle mne legitimní si položit následující otázku:

Proč představitelé CSU tolik usilují o s l a b o u kontrolu svého vládnutí, že jim stud nebrání pokračovat v legitimizování nacistické strany s mizivým mandátem, tím, že jí dávají přednost před demokratickými stranami s mandátem mnohem větším? Copak představitelé vládní CDU nemají ve svém příbuzenstvu oběti nacistické zvůle: zabité, vězněné či jinak perzekuované nevinné Němce? Jsou schopni jim nyní, pokud jsou stále naživu, s klidným svědomím pohlédnout do očí?

Martin Köhler, šéfredaktor Berliner Zeitung (úvodník šéfredaktora, 24.12.1966)

Vysvětlující poznámky, konec koparativní fikce... aneb zpátky domů a k tvrdým faktům:

Marta Semelová z KSČM (foto: Magistrát hl.m.Prahy dne 30.11.2010, autor: M.U.), poslankyně českého parlamentu a kandidátka na primátorku Prahy v nedávných komunálních volbách je pravděpodobně nejznámější českou učitelkou základní školy, je známá pro svůj obdiv ke Klementu Gottwaldovi, tedy k člověku, který byl hlavním strůjcem krvavé diktatury, při níž byly souzené nevinné oběti komunistických monstrprocesů, tak i hrdinové, kteří se oprávněně této diktatuře postavili na odpor.

Marta Semelová ze svých úst vypustila věty „Kolektivizace byla v zájmu prostých lidí. Bylo to období, kdy vznikala velice úspěšná zemědělská družstva“ nebo "Dokumenty o Horákové do škol nepatří". Za přímo skandální považuji její jiný výrok, a to: "Dějiny se falšují, souzeni tehdy (v 50. letech 20. století) byli jen ti, co se opravdu provinili", kterým Semelová vzbudila pozornost před volbami v roce 2006 schvalujíce tak popravy odpůrců komunistického režimu po únoru 1948.

Marta Semelová je pro mne, pokud takto veřejně bezostyšně kálí na památku hrdinů českého národa (namátkou desítky komunisty vražděných, vězněných či jinak ponižovaných českých pilotů z RAF), bez prominutí rudá zrůda (která se slovně dotahuje na jinou (přímo V.I.P.) rudou zrůduLudmilu Brožovou-Polednovou, ta ať navíc shnije v pekle).

Pokud se bude Marta Semelová cítit tímto výrokem dotčena, nechť mne žaluje (nemohu si pomoci, na jemnější, politicky-korektnější označení jsou totiž zrůdy imunní). Aby si Marta Semelová tento článek nevyložila nesprávně, v žádném případě nenaznačuji, že by chovala sympatie k nacismu (viz ta první část, kterou tvoři komperativní FIKCE), spíš bych rád poznamenal, že paní Semelové, alespoň dle jejích vyjádření do médií, jaksi chybí, coby kované komunistce-stalinistce stejně jako nacistům, elementární úcta k lidským životům lidí, kteří se zrovna ocitli na oné druhé straně ideologické barikády.

Považuji za velmi, velmi smutné, že takový člověk sedí v parlamentu a pražském zastupitelstvu. Nezbývá mi to než respektovat (M.S. byla zvolena demokraticky), ale okometovat to jistě mohu (stejný argument: máme demokracii - o pár desítek let nazpátek bych skončil na několik let ve vězení... v tom ještě v tom nejlepším možném případě). Myslím, že jsem zde racionálně vysvětlil důvody, které mě přiměly paní Semelovou označit za rudou zrůdu, pevně věřím, že bych u případné soudní pře vyhrál. A pokud by to nedopadlo, tak to už je riziko podnikání, nelitoval bych, neexistuje žádná síla, která by mě dotlačila k tomu ten výrok vzít zpět.

Na nemálo českých radnicích (namátkou: Praha 7, Praha 10, Praha 11, Praha 16, Brno, Ústí n/Labem, Kladno, aj.) tamější nové radniční koalice ODS-ČSSD při volbě předsedy kontrolního výboru dali před jinou - a demokratickou - opoziční stranou přednost zástupci za KSČM, strany s mizivým mandátem.

Např. v Praze 10 je poměr zastupitelů za KSČM vůči druhé opoziční straně TOPce 2 ku 10, tedy tamější ODS-ČSSD dala, navzdory úzusu politické slušnosti a v rámci svých (diplomaticky řečeno: ekonomických) zájmů post vedení kontrolního výboru straně s 1/5 mandátem. Tristní výpověď o tom, do jakého morální svrabu se (nejen) pražská ODS-ČSSD dostala za 20 let svého "demokratického" vývoje. Proč mají tato "demokratická" dvojčata tak silný zájem na s l a b é kontrole svého vládnutí?)

Motiv těchto historických souvislostí autor zmínil již ve svém projevu na ustavujícím zasedání zastupitelstva radnice Prahy 10 dne 23.11.2010, konkrétně před volbou předsedky kontrolního výboru - více zde "Jaký by byl názor anglických letců na „opravené chodníky"? (+video)" (obsahuje odkaz)

Tato komparativní fikce nemá za cíl "nastavovat zrcadlo" jen jedné či dvěma konkrétnímpolitickým stranám, ale spíše naší c e l é politické a snad i občanské scéně. Mám takový nepříjemný pocit, že v tom jedeme až na pár zářných výjimek snad téměř všichni, tedy počítám do toho i sebe, byť mi v době (domnělého) "pádu komunismu" bylo pouhých 13 let. Komunismus možná padnul coby politické zřízení, ale sami v sobě si jej (někdo víc někdo míň) stále držíme.

P.S.:

- Martu Semelovou zde nehaním za jejími zády, odkaz na článek jsem jí zaslal v den zveřejnění, tj. 24.12.2010 na její "parlamentní" mailovou adresu [e-mail]

- cílem článku NENÍ vytvářet představu, že by situace na politické scéně v Berlíně a vůbec Německu v polovině 60. let minulého století byla ideální, to v žádném případě. Bylo by naivní si myslet, že by v tamních demokratických stranách i 20 let po válce nebylo "nalezlých" mnoho bývalých členů NSDAP - ani by to nebylo dost dobře možné, pokud si uvědomíme, že členů NSDAP bylo v Německu v roce 1945 bylo 8,5 milionu (!) ... cílem tohoto článku JE připomenout, že způsoby praktikování ideologii národního socialismu a komunismu a jejich dopady JSOU srovnatelné. Rád bych, aby i tento (záměrně provokativní) článek přispěl k tomu, aby se v ČR rozproudila celospolečenská diskuze o destruktivních dopadech "komunismu v nás".

- prosím čtenáře, nechť jsou k mému textu shovívaví z hlediska možných či nemožných historických souvislostí, nejsem historik, jsem jen začínající komunální politik a nyní (už asi týden:) i publicista amatér :)

- uvítám v komentářích nejen Váš názor na článek, ale i návrhy jak se současným tristním stavem naložit , předem moc děkuji za Vaše reakce, zejména za ty věcně polemické

- pokud tento článek považujete za podnětný, prosím podpořte jej kliknutím na karmu (šance, že si jej všimne redakce idnes a zařadí mezi "vybrané") a na FB "like" doporučení... děkuji

PŘEJI VÁM VŠEM PŘÍJEMNÉ A KLIDNÉ PROŽITÍ SVÁTKU VÁNOČNÍCH!

Martin Uhlíř

BONUS VIDEO pro otrlé (přidáno dne 29.12.2010):

"Dějiny se falšují, souzeni byli jen ti, co se opravdu provinili," vzbudila Semelová pozornost před volbami 2006 svým výrokem, jímž schvalovala popravy odpůrců komunistického režimu po únoru 1948.

Follow @MartinUhlir

Martin Uhlir | Vytvořte si vlastní štítek