To ale potřebuje současná evoluce člověka, která ale odpovídá určité evoluční cestě a tím pádem i mentalitě a formování reality. Ta odpovídala velké zátěži pro zdroje a planetu.

S duševním rozvojem, tedy od o dob Renesance a později zrušení poddanství, zavedení příjmení, základ, vzdělání, po rozvoj státní formy, přes průmyslové revoluce a sílící informační tlak od dob telegrafu k internetu, tak se evoluce už jde jiným směrem, ne k zabezpečení a ochraně, ale k rozvoji celostního – duševního vnímání to, jak vše funguje v prostředí, v kontinuitě vývoje v čase a v různých průsečících s okolím.

Zde pak pochopí další fenomény a zákony a třeba zákon tzv. existenční gravitace, jež má vše, co zde existuje a vlastně formuje dimenze, od atomů, po planety ... .

Lze to v uvozovkách připodobnit, jako k vysílacímu kmitočtu konkrétní vysílací televizní stanice, či spíše na druhé straně kde je přijímač – dimenze a její přijímací – sledovací – existenční kmitočet, třeba zde TV Netflix. Na podobném principu "pracuje" i mozek, pokud u mozku dojde k menšímu rozladění, tak je zde " šum" v podobě psychických projevů, od úzkostí ... .

Pokud se "pracuje" s touto existenční gravitací, tak má dvě tendence. 1. tendence je zesilovací a tím pádem větší oddělenost od všeho, 2. tendence je pak opak, vnímání většího prostoru existence. Je to podobné jako u tlaku při ponořování do hloubky oceánů. Člověk má k tomu ještě mentální gravitaci, a jeho vnímání prostoru pak je v hloubce onoho oceánu někde kolem 1.000. metrů, tedy vnímá jen sebe sama a vše skrze sebe sama. Evoluce člověka dovedla do hloubky 500 metrů, kde už je i světlo ... . Pokud se tedy "ztišuje" ona existenční gravitace tak jednak se rozšiřuje vnímání existence a jednak pokud se ztiší mentální gravitace, tak lze skrze vědomí, "pohybovat" se mezi dimenzemi a i vesmírem. Problém je zde pak určitá nestabilita v podobě uktovenosti.

Pak tu je druhá strana věci, a to forma kterou se díváme na věc. Zde to je ve formě lidstva, ale to nerespektuje "predátorský" svět civilizací a jejich zájmů. Tedy popisujeme stav, kde se na to dívá příslušník určitého civilizačního okruhu a jejího historického vývoje.

Při pohledu do minulosti, navíc uvidíme fenomén přechodu z makro do nano světa, jinak řečeno aktuální průmyslová revoluce – čipová, nemá takové nároky na zdroje, vyjma vzácných zemin.

Technologie vedou od elektronek k tranzistorům a k čipům. Kde dříve byl potřeba sálový počítač s výkonem dnešní kalkulačky ... .

Největší spotřeba jde za etapou vývoje člověka, kde vytváří domácnost a obklopuje se mnoha výrobky a vlastně tím podporuje a udržuje vzorec fungování ekonomiky a civilizace.

To ale v takové masové šíři nebylo do minulosti a nebude ani do budoucnosti, kde bude snad onen celostní duševní rozvoj.

Zde je určitý příměr u starších lidí, jež už nepotřebují k životu takový servis věcí ....

Pak tu je ještě jeden fenomén, a to genetického programu, jež napříč časem zajišťuje generační a mezigenerační integritu, jedince, tak aby od narození, kde nemá žádnou zkušenost, tedy ani vědomí, se v určitých cyklech a fázích tak jako ostatní kolem a do historie naučil chodit, mluvit, číst a rozvíjel inteligence. To má určité vývojové charakteristiky a způsoby vnímání a myšlení. Pak tu jsou fáze stabilní v dospělosti, a ty taky mají svoje typické charakteristiky chování, myšlení, vnímání světa, tak že stále dokola se v každé generaci opakují stejná témata, které ale nemají právě aktivní generace zatím prožité a poznané. Tak že stále dokola jsou zde náboženská témata, esoterická témata, pak humanistické, kde je třeba socialismus, multikulturalismus, x pohlaví ... , pak mocenské predátorské, k vědeckým, kde třeba už byl J. Verne anebo J.M. Troska (moje dětství) ... . Tím pádem nevědomky každá nová generace "překopává" civilizaci a společnost a vlastně ji oslabuje a někdy vede k zániku.