Jen drobnost: stařičký svítiplyn obsahoval asi 65% vodíku, asi 30% metanu a nějaké zbytky, kysličník uhelnatý a pod. A rozváděl se potrubím, aniž by toto nějak korodovalo, měklo, sypalo se a pod.

Pokud pan autor někdy zkoušel elektrolýzu vody, asi neuspěl, použil-li čistou vodu. Ona se musí učinit vodivou, aby proud mohl procházet, např. okyselením. Údajně existují katalyzátory, které činí elektrolýzu účinnější.

Stále existuje problém, jak skladovat elektrickou energii, když jí právě všelijaká OZE hejblátka vyrobí hodně. Kvůli tomu, že to neumíme, je tedy zakážeme?

Tak se hledá cesta, jak na to. Někteří nás ujišťují, že to nejde, jiní na tom pracují. Kteří jsou pro technický rozvoj prospěšnější?

Elektrolyza vody se provadi pomoci H2SO4 - porad si tam vymenuji ionty, ale i tak potrebujete cistou vodu, jinak to nebude fungovat.

A co se tyce svitiplynu - nekrehlo to kvuli nsledujicim faktorum:

Potrubi drive byla pporadna litina nebo kus zeleza, dneska se vsechno optimalizuje, takze soucasne potrubi je mnohem tenci

tlak - svitiplyn nebylo potreba tlakovat tak, jak bude tlakovan vodik

koncentrace - je rozdil mezi 60 a 100% a to dost vyrazny

Kdyz se octnu ve slepe ulicce, je dobre si to priznat a vycouat odsud, nez vecne hledat cestu, kudy dale

Je to šidítko nejen na dotace, ale hlavně šidítko na Newtonovy zákony. Spalování vodíku na vodu a elektrolýza vody na vodík jsou opačné procesy, stejně jako nabrat energii pádem z věže a následné vytažení zpět nahoru (nebo jako spálit uhlí a pak ze spalin vyrábět zpátky uhlí). K rozbití vazeb mezi atomy vody je za ideálních (= dokonalých) podmínek potřeba stejné množství energie, jaké se uvolní při jejich vytvoření spalováním vodíku. V kouzelném světě nezískám vůbec nic, v reálném světě ztratím 20-30% energie. Na každý 1 MJ draze vyrobeného zeleného vodíku potřebuji tak 1,25 MJ energie z drahých solárníků a větrníků. Pak je tu velký problém s infrastrukturou, která je velmi nákladná a trošku nebezpečná. U výroby to uhlídat jde, ale 100% kontrola nad technickým stavem milionů aut na vodík je nemožná. Taky nikdo zatím neřešil otázku emisí, vodní pára je totiž skleníkový plyn, který je mnohem horší než démonizovaný CO2. Zatím vodní pára problém není, ale jakmile se začne spalovat v autech ohromné množství vodíku na horkou vodní páru, tak problém rozhodně vznikne. Až půjdete kolem dopravní špičky v horkém létě, tak si představte, že z každého auta prdí horká vodní pára. Tepelné fyzikální vlastnosti vodní páry jsou docela děsivé. CO2 ze spalovacích motorů navíc nekondenzují v běžných podmínkách na této planetě.

Jediný vodík, který bude aspoň trochu rentabilní a použitelný, rozhodně nebude "zelený". Bude vyrobený mnohem levnější metodou, než zpětnou úpravou jeho splodin zpět na palivo. Bude se vyrábět z uhlovodíků.

Ze kterých se většinově vyrábí již dnes, protože elektrolýza nedává ekonomický smysl.