Akvaristika na oběžné dráze

Pokračování povídání z knihy „Tim se ptá: Proč a jak funguje vesmír“ – co se na papír nevešlo. Dneska zabrousíme mezi akvaristy, protože ryby by mohly sytit kosmonauty. A taky je to vodní obdoba laboratorních myší.

Drahý Time,

vím že jsem Ti slíbil brzké pokračování povídání o entropii, ale po pravdě: Psaní mi jde, jako pověstné vyměšování hladovému, napsáno slušně. Ale mezitím jsem zavadil o jiné zajímavé téma - rybičky ve vesmíru a orbitální akvaristiku.

První ryby ve vesmíru

Asi dobře víš, že dříve než jsme se odhodlali poslat první lidi do vesmíru, tak jsme tam poslali zvířata - Sověti psy, Američané opice a šimpanze. V té době totiž nebylo vůbec jasné, jestli může savec přežít mimo naši planetu, takže byli určeni dobrovolníci, kteří to vyzkoušeli před lidmi. Sovětský svaz měl rozsáhlý testovací program, v jehož rámci poslal na suborbitální nebo orbitální dráhu skoro 60 psů, některé i opakovaně. Nejslavnější ze všech je Lajka, která letěla na Sputniku 2, ale na Zem se nevrátila, uhynula stresem a přehřátím asi sedm hodin po startu. Jenomže o tom dneska psát nechci, jestli Tě to zajímá, mrkni se sem na Wiki - jak zvířata ve vesmíru, takčlánek o psech

Nás budou zajímat ryby ve vesmíru. A to z vícero důvodů, jednak jsou to vhodné modelové organismy, na kterých se dá dobře zkoumat vliv beztíže, druhak je to nadějný zdroj bílkovin pro dlouhodobé mise. A samozřejmě vědce tak trochu škodolibě zajímalo, jestli mají ryby taky kosmickou nemoc, jako astronauti. Proto v rámci mise Skylab 3 letěly do vesmíru dvě ryby druhu halančík obecný a 50 oplodněných vajíček tohoto druhu. Američané jim říkají „mummichog“, jedná se o velmi hojnou rybku slaných a brakických vod Atlantického pobřeží USA. A tahle ryba je to pořádný drsoň, stejně jako většina halančíků. Dokáží přežít rozdíly teplot (6-35˚C), hodně znečištěnou vodu s minimem kyslíku i prudké kolísání salinity. Prostě ideální rybka pro vesmírný průzkum.

Halančík obecný

Skylab 3 startoval 28. června 1973. Jak astronauti, tak rybky měli kosmickou nemoc, ale rybky na rozdíl od kosmonautů nezvracely. Místo toho plavaly pořád v kruzích. Ale po pár dnech se adaptovaly, řekly si, že odkud pochází světlo, tam bude nahoře a podle toho si ustanovily svoji prostorovou orientaci. Má to logiku, na zemi jde světlo od hladiny, ne ze dna. Z těch 50 vajíček se 48 vylíhlo a plůdek už byl na beztížný stav rovnou adaptován a dobře se orientoval. Rybky byly celou dobu zavřené v plastovém vaku a posádka je krmila stříkačkou.Halančíci letěli do vesmíru víckrát, třeba v rámci programu Sojuz-Apollo nebo na sovětské družici Biom-3.

Zebřičky ve vesmíru

Zebřičky, latinsky Brachydanio Rerio, dánio pruhované, je další rybí drsoň a modelový organismus vhodný pro výzkum. Tyhle rybky mají ze 70% shodný genom s námi a tím, že žijí v průměru tři a půl roku, můžeme i při poměrně krátkém pobytu v mikrogravitaci pozorovat díky rychlejšímu metabolismu výrazné změny a adaptaci organismu. Na co by člověk byl roky ve vesmíru, rybkám stačí desítky dní.

Dánio pruhované

Poprvé dánio letělo do vesmíru 22. června 1976 v rámci mise Saljut 5, což byla sovětská orbitální laboratoř. Potom se tyhle rybky podívaly do vesmíru ještě mnohokrát, třeba v roce 2015 byla na ISS v rámci pokusu Japonské kosmické agentury. Aktuálně nám hejno těchto rybek krouží nad našimi hlavami v čínském Nebeském paláci (Tiangong), což je čínský pokus o orbitální stanici. Jak jim rybičky plavaly, můžeš vidět v tomto rok starém článku.

V současnosti mají Číňané na orbitu něco, co nejvíce připomíná pozemské akvárium. Jsou tam rybky s rostlinami, rybky produkují CO2 a vyměšují, rostliny z toho mají živiny, rostou a produkují kyslík. A jako obvykle, kosmonauti je krmí stříkačkou, jakékoliv otevření akvária by totiž znamenalo, že voda nekontrolovaně opustí nádrž a bude v rámci celého paláce i s rybami. Jo - mikrogravitace. Rybky se na beztížný stav už dobře adaptovaly a dokonce se jim vytřely. A pokus pokračuje i dále.

Medaka japonská

Když jsem výše psal, že se na čínské stanici vytřela dánia, tak se nejedná o první rybu, kterou se podařilo ve vesmíru rozmnožit. Tou byla v roce 1994 v rámci mise raketoplánu STS-65 medaka japonská. Medaka je další z odolných ryb, vhodných pro výzkum, žije i v močálech a tím pádem vydrží i velmi špatnou kvalitu vody. Je to živorodá ryba, tedy taková, která nosí jikry v sobě, dokud se z nich nevylíhne plůdek a až ten vypustí do vody. Živorodky jsou mezi akvaristy velmi populární, díky snadnému chovu a odchovu, proto není divné, že to byla první rybka namnožená ve vesmíru.

Medaka Japonská

Medaka ale není první živorodou rybou ve vesmíru, tou byla paví očka v rámci ruských nepilotovaných sovětských misí satelitůBion-7 a Bion-8 v letech 1985 a 1987.

Ryby jako zdroj bílkovin

První rybou, která dorůstá pekáčové velikosti a je vhodná k jídlu, byla Tilápie mozambická v rámci mise Boin-M1 v roce 2013. Byla to opět nepilotovaná mise, o ryby se mělo starat zařízeni Omegahab.

Tilápie mozambická

Posádkou byl potěr této ryby, ale zařízení na orbitě selhalo a ryby to nepřežily. Toto zaškobrtnutí nesmí vědce zastavit, protože ryby jsou potencionálně vhodný zdroj bílkovin pro dlouhotrvající mise. Ryby totiž velmi rychle rostou a jsou to v podstatě všežravci. Proto probíhá vývoj zařízení, kde by odpady žrali červy a krevety, ty by žraly ryby a ryby by skončily na talíři astronautů.

Už dnes jsou u nás první akvaponické farmy, kde chovají ryby a z jejich metabolických odpadů potom pěstují saláty, bylinky a další rostliny. Dokonce místo extenzivního chovu kaprů a jiných ryb nabírá na síle trend Recirkulačních akvakulturních systémů. Více se o tom můžeš dočíst zde. Je tedy otázkou, jak tohle zařízení ještě více zautomatizovat a dostat ho na oběžnou dráhu, nebo případně na Měsíc, Mars - pro nové kolonisty. Za mne lepší alternativa, než křoupat cvrčky, ale obávám se, že v první vlně to bude právě hmyz jako zdroj bílkovin pro lidi. Ale kdo ví, třeba se dočkáme i ryb na Marsu …