A co mimozemšťané, sníme je?

Lidstvo sní skoro všechno, tedy kromě příliš horkých, příliš studených věcí a příliš velkých kamenů. Je tedy logické dovršit výzkum mimozemského života i po chuťové stránce.

Drahý Time,

v předchozích dílech jsme se věnovali tématu kolonizace vesmíru a v jeho rámci jsme i nakousli možný objev mimozemského života. Dnešní článek bude volným pokračováním, zamyšlením se, co s tím životem uděláme. Vím, že se z oblíbených hlubokých vod fyziky pouštím na rozbouřené mělčiny chemie a také dojmologie, ale snad mi to odpustíš.

Lidstvo totiž ve své historii zkusilo snít prakticky vše, na co narazilo, tedy kromě příliš horkých, příliš studených věcí a příliš velkých kamenů. To co se jíst nedalo, nemělo ještě vyhráno. Mohl ho potkat děsivější osud, mohlo se to stát součástí tradiční čínské medicíny. Je proto jenom logické, že pokud někdy objevíme mimozemský život, dříve nebo později se ho pokusí někdo sníst. A z toho důvodu považuji za užitečné se zamyslet nad tím, jaké následky to může mít nejen pro dotyčnou osobu, jestli si pochutná a hlavně, jestli bude schopna to jídlo strávit, ale i i pro celé lidstvo. Víš jak se říká, že jeden člověk svět nezmění? No ten, co si v Číně před lety dal polévku s nedovařeného netopýra a spustil tím celosvětovou pandemii covidu, ten je popřením tohoto pořekadla. A podobně to může dopadnout i při konzumaci mimozemských organismů.

Životní báze - uhlík anebo?

To je zásadní otázka, na jaké bázi cizozemský život bude. Náš je postaven na uhlíku, který má v pozemských podmínkách celou řadu výhod. Jednak celkem ochotně reaguje s kde čím, ale také dokáže vytvářet stabilní vazby. Jako univerzální rozpouštědlo potom slouží voda a to pro naše žití stačí.

Existují ale i jiné možnosti. Život je velmi rozmanitý, stačí se podívat jenom na to hemžení na naší planetě. My lidé máme v krvi železo, nezbytný prvek pro přenos a rozvod kyslíku v organismu. Ale třeba chobotnice, měkkýši a další organismy místo železa používají měď. Což nám ale nedělá žádný problém si na nich pochutnat. Ovšem existuje skupina mořských pláštěnců (Tunicata), která je ještě exotičtější a používá vanad. Neví se jistě k čemu, jestli pro přenos kyslíku, obranu před dravci, pigmentaci krve, nevíme.

No nejsou to roztomilé … něco, hrudky slizu asi? Jenom doufám, že jsem tím nezpečetil jejich osud, že je teď lidé nezačnou jíst, případně se nestanou součástí čínské medicíny.

Ale život může jít ještě dále. Sice je to málo pravděpodobné, ale může za určitých podmínek vzniknout život na bázi křemíku a místo vody používat kyselinu sírovou. Takový život bychom sice mohli pozřít, ale co dál? Byla doba, kdy pro Tebe křemičitý písek na pískovišti byl vybranou lahůdkou, ale protože jsem Tě i přebaloval, na vlastní oči mohu potvrdit, že to Tebou jenom prošlo bez nějakých změn a tudíž i s nulovou výživovou hodnotou. Podobně bychom zřejmě dopadli při konzumaci křemíkových organismů s kyselinou sírovou v těle místo vody.

Pojďme tedy zpět k životu, jak ho známe všude kolem nás, založeném na uhlíku a vodě.

Chiralita, chiralita a zase chiralita

Naše jídlo by se dalo rozdělit na několik základních oblastí. Jsou to bílkoviny (proteiny), cukry (sacharidy), tuky a různé další věci, jako vitamíny, vláknina atd. A jak se ukazuje, i když si v našem těle složité struktury postupně rozlámeme na jednoduché aminokyseliny a cukry, klíčovou otázkou je struktura těchto sloučenin. Prostorové uspořádání molekul. Dodneška si pamatuji našeho pana profesora Lhotku, který nás na gymplu učil biologii, jak nám zdůrazňoval, že můžeme umřít na kurděje, tedy nedostatek vitamínu C, uprostřed hor kyseliny D-askorbové. Po chemické stránce je to úplně to samé co kyselina L-askorbová, až na prostorovou strukturu. Ta je zrcadlově otočená. Takže jkdyž v dávných dobách evoluce experimentovala s tím, co použít na přenos kyslíku v krvi a dodnes přežily nějaké výsledky těchto experimentů, v tomhle směru je to striktní. Nic na Zemi nedokáže strávit D-aminokyseliny a aby to nepletlo, pro změnu trávíme D-cukry a L-cukry ne.

To je i částečná odpověď na otázku, co se stane s mimozemšťanem v našem trávícím traktu. Kyselina chlorovodíková v žaludku ho začne pomalu rozpouštět, ale potom už se v tenkém střevě nepřipojí enzymy ze slinivky, aby bílkoviny rozložily na aminokyseliny využitelné naším tělem. Tím pádem to námi projde bez užitku. Na Zemi existují i jiné bílkoviny, které nedokážeme trávit, třeba keratin, který je v našich nehtech nebo různě v rozích a drápech zvířat. pro nás je v této formě nestravitelný, ale třeba moli ho trávit dokážou. Ale ani mol, ani třeba hyena, která stráví i kosti, nevyužije D-aminokyseliny.

A co cukry, tuky?

Jak už jsem psal, i tam záleží na chiralitě. Toho by se dalo využít. Třeba si místo D-glokózy dávat do jídla L-glukózu. Člověk by se potom mohl nacpat sladkým k prasknutí - ano, už bylo potvrzeno, že L-glukóza chutná stejně sladce jako její zrcadlový protějšek - a přitom by nic nepřibral. Má to jednu vadu, tahle dieta je jenom pro opravdu bohaté lidi. Ale kdo ví, třeba se nám podaří vyrobit i zrcadlové organismy, které budou L-glukózu produkovat ve velkém a stane se to přístupným i pro široké masy. Ale opravdu nikdo neví, co dlouhodobá konzumace udělá s naším trávícím traktem. Mezitím je potřeba se zamyslet na naším hledáním života na Marsu. Jestli třeba ho spíše nenalákáme na opačnou chiralitu než na námi oblíbenou D-glukózu.

U tuků musíme být opatrní i u nás na Zemi. Třeba takové sádlo ledního medvěda: Je fajn, dobře izoluje před chladem, ale obsahuje tolik vitamínu A, že by nás to spolehlivě otrávilo. A to se týká i ostatních různých tuků a olejů, z tohodle pohledu jich dokážeme konzumovat jenom poměrně úzké spektrum.

A budou mimozemšťané jíst nás?

To je základní otázka. Chtělo by se říci ne, když budeme dost silní, nebo dost rychlí, ale problém bude s mikroby. Jenom si vezmi, že býložravci dokáží trávit celulózu díky spřáteleným bakteriím v trávicím traktu. Podobně by se do nás mohl pustit emzácký mikrob. Byla by výhoda, kdyby byl zvyklý na opačnou chiralitu, to by asi pošel hlady, ale se stejnou chiralitou …

Náš život na něj není adaptovaný, takže by mohl obcházet imunitní obranu a radši nedomýšlet. O něco lépe to bude s viry. Ty jsou závislé na zneužití DNA napadeného stvoření a tam si mimozemské viry moc nepomůžou, i kdyby měli nakrásně stejné nukleové báze, jako máme my.

Takže abych to shrnul - pokud budou mít mimozemšťané život postavený na uhlíku a pro nás vhodné chiralitě, sice je můžeme jíst a ztloustnout z toho, ale jejich mikroorganismy, jejich ekvivalent pozemských bakterií nás může v jedné velké epidemii vyhladit. Pokud budou mít opačnou chiralitu, ať už aminokyselin nebo cukrů, tak je jíst můžeme, ale neztloustneme z nich. Nicméně mimo veškerou pochybnost je, že případný mimozemský život dříve nebo později někdo ochutná. Je to v naší podstatě a bez toho by ten výzkum nebyl kompletní.