Tvoje hrany

...zase jsme se viděli a těžko o tom mluvit, chtěl bych si to pamatovat stále, nevím ale, zda je to možné, proto o tom aspoň napíšu, aby to úplně nezaniklo. Vždyť o čem jiném mají být básničky...?

Spím jak dudek, jako děcko,
pamatovat chci si všecko,
z rozmarného milování,
hlava má se k tobě sklání,
v mojí křehké písni duše,
vyprávěn bych zněl jen suše,
když jsem prožil tvoje hrany,
tvoje svody, tvoje hraní,
s tebou tvoje milování...

Díky moje Housličko,
díky, za tvou duši,
moc ti to v rozkoši,
moc ti to sluší...