Klusem poklusem

...dnešní hektické ráno, bylo vykoupeno vzpomínkou na Housličku, díky které jsem málem zaspal...

Po schodech klusem poklusem,
tramvají, co se netají,
že pozdě jede, létají
mi blesky z očí, makají,
nohy nohy míjejí a běží...
čůrky potu padají... mi v zádech,
nemám dech, jen stěží,
chytám dveří plech,
když to nedám, bude pech...

Zasedám tvrdě na židli,
devět nula, nula, šéf se tváří,
očí vzdech, tápe marně po lidech,
já v plné svojí zbroji,
přemítám, co bylo, ráno, v noci,
- unaven,
cítím v spánku vzdechy žen
a pamětí jsem přistižen, se směji...
Bylo to o fous,
než umřu, dále rychle žiji.