Manipulace lidmi, davy, se spolu s logickými chybami a spory, argumetací, uměním rétoriky a dalšími řadí svou lákavostí mezi témata vyhledaná alespoň jednou každým člověkem. Je to logické, neboť kdo by nechtěl mít některou z vlastností, která umožňuje moc, úctu, vážnost či obdiv. Kdo si však uvědomuje v běžném životě, že je obětí manipulace? Jistě, řeknete si šéf, kolega, reklama v televizi, to jsou ti, co se mnou chtějí manipulovat, ale já se nedám! Na mě si nepřijdou! Jaká smůla, že po těchto myšlenkách usednete do křesla k večerním zprávám...
Hned od začátku jsme bombardováni hrůznými "fakty", jež nás donutí k reakci. K jaké? Záleží na tom. Někdo je jen tiše vstřebává pod kůži, jiný začne nahlas projevovat své názory na sdělované informace. Výsledek je však více méně stejný. Dostaneme totiž zprávu obrovských dopadů. Jak to zjistíme? Jednoduše. Už název napovídá. Kůrovcová kalamita. Ústavní krize. Krach plánů na reformu školství. Kalamita, krize, krach. Ano, reagujeme na tyto slova ať chceme nebo ne.
Jsme tedy nalomení, stačí dotáhnout dílo do konce. Nechme si ukázat viníka, kdo to způsobil, že je krize, krach. A nebo alespoň kdo je ten zlý, který brání rychlé nápravě! Z jednoho obviníme opozici, z druhého Ústavní soud a poslední věc oslavme, taková reforma by byla stejně špatná (další kritika by vzbudila nedůvěru právě z přemíry kritiky).
Výborně, jsme ovlivněni. Teď ještě nějak vhodně zařídit, abychom si to důkladně zapamatovali, co je vlastně to "správné", kdo je "špatný" a jak si to "přejeme". Nejlepší bude, dostaneme-li možnost se na toto téma vyjádřit. Po tom přeci toužíme, vystoupit z davu a říct: "To jsem já, přátelé, a myslím si, že bychom měli protestovat proti rozhodnutí Ústavního soudu". Teď ještě popostrčit od médií, abychom ucítili oporu. "Správně to říkáte, pane, akorát plýtvají našimi daněmi odkládáním termínu voleb kvůli někomu, kdo se chce udržet v křesle!" Ať vládnou diskuse a internet!
A jsme jejich. Chybí již jen oficiální Ministerstvo propagandy, co říkáte? Jsme ve svobodné zemi, kde se svobodně rozhodujeme, jak média chtějí. Na povel svobodně demonstrujeme. Svobodně odmítáme řešení podstatných témat a bavíme se nanejvýš svobodně vítáním Jiřího Paroubka v politickém důchodu nebo opět svobodně (avšak za nějaký ten peníz) vrhneme oblázek po Topolánkovi. Nakonec nám nezbyde ani nic jiného, než Paroubka veřejně odsoudit, neboť nám k tomu všemu zkazil zábavu a pro bačkory poslal manželku a Topolánka, že se vlastně chtěl nechat trefit, neboť "vajíčková kampaň" byla fajn.
Nakonec musím shodit ještě sebe, ať neměním zaběhlé pořádky. Bože, jaká podstatná témata by chtěl řešit? To mu nepřijde dost podstatné, rozhodovat jako absolutní laik o správnosti či nesprávnosti rozhodnutí Ústavního soudu? Myslí se, že není podstatné vyšetřit, kdo hodil štěrk po expremiérovi? Snad by nechtěl řešit financování Akademie věd, stav dodržování mezinároodních smluv Českou republikou nebo snad vliv zeštíhlovacích akcí v armádě na bezpečnost a zajištění jejích zahraničních misí? To by byl vskutku naivní hlupák!
