Perný den

Příběh jednoho prožitého dne, který Vás může pobavit a rozesmát, ale také může být mnohem skutečnější než sen...

Je 6:30 ráno. Čas na vstávání, hygienu, snídani. Zapomněl jsem nastavit topení, v bytě je 16°C, mrznu. Snídám dva dny starý rohlík, namazat jej není čím, nebyl jsem včera nakoupit.

7:20. Promrzlý již z bytu vcházím do minusdvacetistupňového mrazu venku a rychlým pohybem se snažím zahřát. Čekání na zastávce MHD.

7:40 Stále čekám na MHD, už přes deset minut. Město je zacpané, nic nejezdí.

7:50 Udušen napůl inverzí, napůl výfukovými plyny z aut a napůl mrazem (=150% otravy), odcházím pěšky do práce, kde mám být nejpozději za deset minut.

8:20 Půlhodinová cesta se prostě zkrátit nedá, pokud nechcete stopovat na cyklostezce nebo utíkat tryskem v tomhle počasí. Přicházím do práce opožděn.

8:30 Převlečen do pracovního jdu rozmrzat ke studentům, kterým ovšem musím ještě vysvětlit, proč jsem se zpozdil, když sám tak dbám na včasné příchody.

8:31 Cestou do učebny mne zastavil šéf, jemuž jsem musel vysvětlit svůj pozdní příchod přednostně. Netvářil se nadšeně, ale pochopil to, ovšem vysvětlování zabralo deset minut.

8:40 Učebna je prázdná, přes půl hodiny se studentům nechtělo čekat a tak nejspíš odešli v domnění, že hodina odpadla.

9:00 Konečně teplo! V kanceláři jsem si pustil teplomet, rozmrzám a je mi mnohem příjemněji.

9:30 Šéf mne napomenul, že teplomety jsou zde zakázány. Vypínám teplomet a jdu bádat do laboratoře, kde mám klid k práci i k přemýšlení.

11:00 Během plodné práce jsem nevymyslel nic nového, navíc jsem rozbil sklo a nádobí za bezmála tisícovku.

11:15 Se špatnou náladou z pokažené práce si opět zapínám teplomet a jdu se poohlédnout po společnosti na oběd.

11:35 Oběd se svými kolegy, jediná hezká chvíle dne.

11:40 Hezká chvíle byla naprosto zkažena nepoživatelným jídlem, které jsme obdrželi. Myslím, že rohlík z bufetu by byl lepší.

12:00 V bufetu mají dnes inventuru, tudíž si není kde co koupit a tudíž budu o hladu. Nepěkná představa.

12:03 Cestou zpět do práce kdesi houká siréna. Asi zkouška sirén.

12:05 Potkávám vřeštící hasičské vozy. Dnes asi není první středa v měsíci, takže sirény nemají co zkoušet. Nejspíš to tedy bude cvičný poplach a zkušební výjezd.

12:06 Že by měli hasiči cvičení na mém pracovišti?

12:08 Z okna mé kanceláře šlehají plameny. Stojím venku a zapojuji všechny své smysly: opírám se o zábradlí, cítím kouř, pozoruji hasiče a slyším volání šéfa a spoustu nadávek.

12:10 Šéf mne seřval, napůl brečíc, že jsem před obědem nechal zapnutý teplomet, od kterého vzplál závěs a pak i celá kancelář.

12:15 Byl jsem právě vyhozen z práce.

12:30 Jdu si zabalit, co zbylo z mých věcí, a odcházím na zastávku.

13:30 Neuvěřitelné, přijel trolejbus MHD. A včas!

13:33 Spadla trolej. Štěstí mne opět opustilo a vydávám se domů pěšky. Naštěstí už je jen - 12°C.

14:00 Poprvé jsem z práce doma dřív než ve čtyři, krásný pocit. Uvelebil jsem se na kanapi a zdřímnul si.

16:00 Mám hlad. Celý den jsem téměř nejedl, doma ale nic není, ani dnes si nikdo nevzpomněl na nákup. Musím do města.

16:30 Utratil jsem posledních 80Kč v peněžence. Nedaří se mi vybrat z bankomatu. Volám tedy do banky a zjišťuji, že má karta byla zablokována a účet zmražen.

17:15 Doma jsem se najedl a koukám na internet. Porucha? Má ADSL linka nefunguje, asi výpadek.

17:20 U souseda se dívám na internet a tisknu si čtyři nové e-maily.

17:30 První e-mail, elektronická verze výpovědi z práce. Musím si dát panáka ginu.

17:32 Druhý e-mail, zpráva o zablokování karty, což prý způsobil můj zaměstnavatel. Teď již bývalý. Ginu v láhvi ubývá, dal jsem si další dva panáky.

17:35 Třetí e-mail, faktura na částku 227 540 Kč, což je škoda způsobena požárem, který byl vyvolán zapnutým teplometem, který byl ovšem zakázaný, což jsem já věděl, a jelikož jsem vědomě porušil tento zákaz, mám uhradit celou škodu, kterou napáchal oheň, plus výjezd hasičů. Chybí snad už jen bolestné pro šéfa.

17:37 Zbytek láhve ginu jsem vypil na ex, začíná mi být horko i bez teplometu.

17:39 Poslední e-mail. Dodatečná faktura na devětsetdvacetjednu korunu - a to za rozbité sklo v laboratoři. Ta prohnaná laborantka mne, zdá se, udala šéfovi.

17:40 Načal bych druhou láhev ginu, ale mám tu jen Tuzemák. Dopřávám si alespoň ten.

18:00 Napůl opilý sepisuji poslední vůli a chystám si hák a provaz se smyčkou.

18:50 Nedaří se mi v podnapilém stavu sestrojit si nástroj sebevraždy, pomáhám si vrtačkou a kladivem, připevňuji skobu s hákem na strop.

19:25 Dílo se podařilo, hlavu strkám do oprátky z lana zavěšeného na háku a znovu si opakuji, co se všechno semlelo tento šťastný den.

19:30 Poslední pomodlení a pak ...

21:15 Probouzím se v sanitce a dozvídám se, že mám nedoplatek na zdravotním pojištění, takže když prý jsem se probral a vypadám v pořádku, vezou mne raději rovnou na policii.

21:25 Ohromený a omámený se dozvídám, že můj pokus byl neúspěšný, hák se utrhl i s kusem stropu (který byl zároveň podlahou nájemníkovi nad mým bytem). Soused nade mnou, vida díru v podlaze do mého bytu, zavolal policii, která následně vyrazila dveře a naložila mne, přirdoušeného, do sanitky.

23:20 Po podrobném vylíčení mého úspěšného dne a sepsání protokolů s policií dostávám do ruky dalších pět faktur. Jednu za výjezd sanitky, druhou za ošetření bez zdravotního pojištění, třetí za výjezd policie, čtvrtou na úhradu škody způsobenou vyrváním háku ze stropu i s kusem stropu a podlahy - nu a konečně pátou fakturu, kterou mám uhradit pokutu za výtržnictví a rušení nočního klidu.

00:05 Vrátil jsem se domů. Začíná další den, já ho začnu spánkem. Jsem bez práce, na krku mám nezaplacené faktury ze včerejška na přibližně čtvrt milionu korun a doma není moc co jíst - ale žiju a je mi celkem fajn. Tak dobrou noc, přátelé...

^{PS.: Jakékoliv postavy, předměty a události jsou v tomto příběhu smyšlené.}