Víš, že my s klukama budeme do 25 milionáři? Rodiče mě dali po škole nějaké peníze, tak si za to platíme ty sdílený kancly a děláme tam nějaký webovky. Bude to skvělej projekt, už chodíme na sezení s potencionálními investory a učíme se prezentovat a hlavně to umět vše vy-ko-mu-ni-ko-vat. Máme to už vymyšlený. Nejdříve seženeme investora, pak to celé rozjedeme ve velkém a nakonec prodáme nějakému fondu nebo možná i Googlu za ranec peněz. Pak bych rád ty peníze investoval do podobně skvělých projektů jako ten náš a vydělával na exitech. Svět je skvělej!
Ok, možná jsem to trošku přehnal, ale jako názorná ukázka uvažování některých začínajících mladých podnikatelů to stačí. Ani přinejmenším nemám nic proti jejich nadšení, velkým plánům a ještě větším očím. Před nějakými 13 lety jsem byl podobný, i když v porovnání s dneškem jsem byl...jak to říci slušně...prostě jsem se držel hodně při zdi. Co nás ale odlišuje a myslím, že i všechny dřívější generace podnikatelů, sedláků, továrníků, farmářů a dalších, je cíl s jakým se dneska do podnikání vrhá - založit a rychle prodat.
Firmy se zakládají z mnoha důvodů. Někdo prostě chce za každou cenu podnikat a realizovat se, někdo chce být “svobodný” a nemít šéfa, někdo nemá práci a tak si jí vytvoří, jiný chce prostě jen uživit rodinu a vydělávat. Ti větší megalomani z nás chtějí přijít s něcím novým, být další Baťa, změnit svět nebo alespoň naši zemi k lepšímu. Těch důvodů je nespočet, možná tolik jako lidských příběhů, které jsem kolem úspěšných firem a jejich zakladatelů četl. Nikdo ale v těchto příbězích nezačal s tím, že firmu založil s vidinou jejího prodeje. Cíl byl vždy dlouhodobý, ideálně aby to šlo předat dětem a nebo to dělat alespoň do důchodu/smrti a ono se to po několika problémech a bojích o přežití firmy uchytilo asi jako strom v hustém lese, začalo růst a teď jsou lídry v oboru. Ne za rok, ne za pět let, ale za deset, dvacet a více. Jak může být postavena firma, jak se chová k okolí, jak vystupuje ve svém oboru, ke svým zaměstnancům, když majitel má před sebou jako hlavní (věřím, že ne jako jediný) cíl: co nejvýhodnější prodej finančnímu investorovi?
Prosím, nechápejte mě zle. Na prodeji firem jako takových nevidím nic zlého. I když dříve se prodej rovnal něčemu jako řízený bankrot, něco co se dělá z donucení. Však až v posledních 5-10 letech se pořádně rozjel prodej firem, které byly založeny po revoluci. Kdy majitelé už unaveni workoholikováním si svoje dokázali a firmu prodali. Ale věřím, že většina z nich stále firmu zakládala s úplně jinou vizí než se tomu děje dneska. Začínající podnikatel samozřejmě tyto nové milionáře vidí, čte o nich v novinách a na netu, sleduje příběhy majitelů Googlu, Facebooku, Microsoftu a chce jím být také, také chce mít v 25-letech miliony a užívat je dokud je mladý. Možná si říkáte, proč ne, když jim za to ty peníze někdo dá?
Dost to celé ale ukazuje jednu smutnou věc. Představa, že firmy, na kterých byl měla stát naše západní "znalostní” ekonomika, jsou z větší části vyhnané penězmi, módními trendy, spekulacemi a hlavně snahou rychle a za každou cenu zbohatnout, mě nenaplňuje moc optimismem. Však je nám stále připomínáno, že malé a střední podniky jsou krví země a její ekonomiky. Tak doufám, že to vidím jen zbytečně černě a že tato vlna pomine stejně rychle jako přišla.
Více o autorovi najdete na jeho Twitteru.
