- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jak jsem ale stárnul, začal jsem pomalu a jistě ztrácet ideály, že ne všichni jsou novodobí Baťové, kteří chtějí posouvat svoje okolí, svůj obor, kde podnikají či svoji zemi někam dál. Čím dál více plní média jména lidí, kteří nebudují, ale „jen“ kupují a prodávají firmy či je nějak udržují. Slovíčko „jen“ jsem dal do uvozovek schválně, protože koupit firmu na zavření, dát ji dohromady a prodat s výdělkem zahraničnímu vlastníkovi není nic špatného a v českém prostředí ani jednoduchého. Přesto tam necítím tu duši, co do toho budovatelský podnikatel dává, je to už jen fabrika na firmy s přesně nastavenými procesy a tabulkami návratnosti.
Zrovna dneska jsem si koupil speciál časopisu Týden – Úspěch made in Česko (vyšlo to mimochodem v květnu) a krom pár Podnikatelů s velký P jako Kovář z Unicornu, Jančura ze Student Agency či bratři z Walmarku jsou to samí manažeři typu Roman, Dospiva, Chrenek a další. Přeji jim jejich miliardy, ale nebaví mě o nich číst, nebaví mě číst ani rozhovory s nimi, nemají mě co předat, žádnou inspiraci pro podnikání.
Pokud chceme, aby mladí lidé, kteří právě teď začínají uvažovat o podnikání a vybudování svoji firmy, měli správné vzory, jenž ovlivní jejich pohled na byznys, tak by nebylo od věci zveřejňovat častěji příběhy úspěšných, kteří něco vybudovali. Ať se radši inspirují Jančurou (i když ten je teď všude, je to taková Vondráčková podnikatelského show-byznysu :-) ) a ne lidmi jako Roman, který bude určitě skvělý politik, ale jako podnikatelský vzor určitě ne. Ať začínající podnikatel vidí, že to není o tom se jen rychle napakovat, ale že vybudovat pořádnou a prosperující firmu trvá deset a více let. Snad pak i díky tomu bude stát naše ekonomika na stabilnějších nohou.
Další články autora |