Pro nadpis jsem si dovolil zapůjčit název písně od Queenů, protože snad nejlépe vystihuje dobu, v které žijeme - Šou musí pokračovat! Broukají si ji každé fiskální čtvrtletí manažeři, nadřízení bosové v ústředí, jejich CEO, investoři, ministři, finanční úřady, fondy a banky. Nedej bože, že někdo z nich zapomene slova písně a čtvrtletní výsledky nejsou s minimálně dvouciferným růstem či se dokonce vydělá stejně jako před rokem. Všechny statistiky a čísla o výkonosti, zaměstnanosti, efektivitě apod. končí v šuplíku, protože vše se smrsklo jen na jedno, které vládne všem - RŮST a to co největší. Růst tržeb, zisku, DPH, exportu, počtu zákazníků, vyrobených kusů zboží....
Koho zajímá váš soused lakýrník, který už 20 let generuje každý rok lehce podobná čísla, vydělal si na auto, byt a živí stabilně 5 zaměstnanců a oni živí jeho. Dalo by se říci, že je to úspěšný člověk. Podle měřítek dnešní doby ale moc úspěšný není, neroste o stovky procent jako startup, neexpanduje a dokonce to vypadá (sem patří odplivnutí) že stagnuje! Sprosté slovo je ale ta Stagnace. Co to znamená? Že se nám žije stejně a že po letech "hojnosti" rosteme ročně "jen" o jednotky procent? Tragédie, já vím.
Když byla naše ekonomika v "doháněcím režimu", aby se srovnala se zbytkem Evropy, tak bych tu obcesi růstem pochopil. Trhy byly volné, zákazníci hladoví po všem, konkurence minimální a růst bylo relativně jednoduché či spíše skoro povinné. Tomu je ale konec a v ČR vládne hyperkonkurence a nasycenost trhů stejně jako na Západě (kam nás řadím).
Každý, kdo zkoušel s dlouholetou firmou na obsazeném trhu podnikat ví, že roční růst v jednotkách procent je maximum, které jste schopni udělat bez zadlužení a ufinancovat ho sami. Pokud trh samotný roste, tak je to o něco snažší, ale při ekonomické stagnaci (už zase ta stagnace) to bez zadlužení nejde. A protože Šou musí pokračovat, každý rok zvedáme své dluhy, vyrábíme zboží, které nemá kupce a snažíme se růst za každou cenu. A když to už nejde, tak se zadlužíme ještě víc a nebo slevíme z nároků, z nároků na produkt, na zaměstnance, na zemi, kde žijeme, na vzdělání, na ekologii či demokracii.
Proč ale musíme růst, když drtivá většina firem je bez růstu či jen s malým a dokáží s tím žít? Dokáží mít svůj byznys nastavený dlouhodobě a udržitelně. Proč radši neoslavujeme ty, kteří svůj byznys dělají dlouhodobě a generují každý rok při pořád větších nákladech cca stejný zisk a udržují stabilitu v zaměstnanosti, aby si těch pár velkých firem mohlo růst a zase se propadat o stovky procent a hrát si s penězma bank a daňových poplatníků?
Když jsem už jsem začal s písní od Queenů, sluší se s jednou také skončit : "This could be Heaven for Everyone."
