Představ si, že se ti ten nejkrásnější, okouzlující člověk zadívá do očí a řekne: “Jsi vyjímečný. Sluší ti to. A děláš dobře svou práci.” Ví přesně, co máš rád. Čte tvoje nejtajnější myšlenky. A tobě připadá, že jsi našel spřízněnou duši. Zažíváš jednu z těch vzácných chvil, pro které stojí za to žít. A než se naděješ, vytvoříš si silné osobní pouto.... s psychopatem.
Takto začíná provokativní dokument I´m Fishead (v češtině Ryba smrdí od hlavy) z úst amerického herce Petera Coyote . A co je neobvyklé, jedná se o český dokument a k tomu na světové úrovni! Je natáčen pro globálního diváka (rozuměj amerického) se všema efektama, názornou grafikou a pořádnou gradací na konci, že i po hodině sledování se nemůžete odtrhnout od obrazovky. Autory jsou bývalý psychiatr Misha Votruba a Václav Dejčmar, spolumajitel galerie DOX a akcionář brokerské firmy RSJ Karla “pozitivní evoluce” Janečka.
Hned ze začátku nás autoři seznámí, že náš svět řídí či se na řízení alespoň z části podílí psychopati/sociopati a představují asi 1% naší populace. Typičtí psychopati si nedokáží spojit svoje činy s emocemi, mají touhu po moci, manipulování svým okolím a jsou pro to schopni udělat cokoliv. Lidé, kteří postrádají i sebemenší kousek empatie a konají bez ohledu na důsledky. Emoce ale dokáží skvěle předstírat a tak většina z nás psychopata není schopna rozpoznat a určitě je ve svém okolí některým ovlivňována. Prostě takový typický vrcholový politik či korporátní “byznysman” dnešní doby.
Dobře, takže... Potvrdilo se, co jste podvědomě věděli. Svět je do jisté míry ovládán psychopaty. Co s tím uděláme? Vyřídíme si to s nimi? Svrhneme je? Jak? Je tohle vůbec jádro problému? Jsou oni tou zkaženou rybí hlavou? … Kdyby to šlo, nechtěli byste být také psychopat? To se dá zařídit poměrně jednoduše...
Další část filmu se zaměřuje spíše na amerického diváka a tzv. “pilulky štěstí”. Prášky proti úzkostem a antidepresiva jako Prozac, Xanax apod. berou ročně desítky milionů Američanů a jejich spotřeba roste a to i v jiných západních zemí … i v ČR. Tyto “pilulky štěstí” jsou zneužívány a berou se i na každodenní úzkosti, které občas má každý z nás. Tvůrci dokumentu se zde snaží celkem přesvědčivě dokázat, že tyto “oblbováky” dělají z lidí něco, co se blíží psychopatům. Utlumují emoce, zpětnou vazbu na vaše chování a úzkosti, které vás provázejí, když se rozhodujete nad něčím důležitým, např. kam investovat miliardu dolarů na Wall Streetu před finanční krizí. Ač v této části dokumentu s autory tolik nesouhlasím a znám lidi, kterým podobné prášky zajistily důstojný život, v Americe to může být hodně jiné a z argumentů, které skládají jeden na druhý, jsem měl husí kůži a trošku mi začíná dávat smysl chování některých “hráčů” na burze.
Je velké pokušení říci, že problém jsou psychopati a lidé závislí na prášcích, kteří se jako psychopati chovají. Ale tím zapomínáme na hlavní otázku: “Proč s tím my ostatní nic neděláme?”
Já nic nezmůžu. Nemá cenu jít volit. Jsem asi jediný komu se ta věc nelíbí a všem je to jedno. Kašlu na to, zůstanu doma a radši se budu starat sám o sebe.... Pokud druhá třetina filmu byla určena spíše Američanům, tak ta poslední dává úder na solar Čechům a doporučoval bych ji vysílat vždy před volbami. Ale i tak není třeba se zde rochnit se v naší české “malosti” a apatii ke svému okolí, podobný problém mají všude i když možná ne tak velký. Většina lidí je v základu dobrá, ale prostě pasivní. Jak ji však rozhýbat? Na to autoři dokumentu nacházejí odpověď v tzv. sociálních sítích a těmi nemyslí jen ty online, ale sítě mezi lidmi celkově. Ukazují na mnohých výzkumech, že svým příkladným (nebo také špatným) chováním určitým způsobem ovlivňujeme nejen své blízké okolí a přátelé, ale také další dva stupně kontaktů k tomu - tedy přátelé přátel přátel. A to už je celkem slušná skupina lidí. Jak si toto uvědomíme, tak nějaká angažovanost či alespoň příkladné chování dostávají úplně jiný rozměr. Bylo vypočítáno, že stačí 5-6% populace a dokáží změnit chování a směr celého národa. Jako příklad vhodný následování a kde se to prokázalo, je zde uváděn Václav Havel a disidenti. Když jsem v kontextu všech těch věcí v dokumentu slyšel urývky z rozhovorů s ním, tak až teď mi pořádně začalo docházet, jak hluboký pohled na společnost měl.
Takže představte si, že se vám nejkrásnější, okouzlující člověk podívá do očí a řekne: “Můžeš zachránit svět.” Co uděláte? Můžeme se se zapáchající rybou vypořádat, když si uvědomíme, že v tom jsme společně, přestaneme vzhlížet k vrcholu pyramidy, kde jsou celebrity a vládci a rozhlédneme se do stran. Výhoda stáda je v tom, že stačí, aby si 5% až 6% populace něco uvědomilo, například nebezpečí, a najednou si ho uvědomí téměř všichni. Náš budoucí úspěch závisí na odpovědi na tyto dvě otázky: Kolik nás je? Kolik nám schází k těm 5-6 procentům?
A co uděláte VY?
Celý film můžete s českými titulky zkouknout zde: http://vimeo.com/51335144Webové stránky projektu: www.fishead.czFacebook: http://www.facebook.com/fisheadcz
Více o autorovi najdete na jeho Twitteru.
