My Češi se strašně rádi porovnáváme se zeměmi na západ od nás. Víme v čem jsou lepší či horší, jak dobře se tam žije a jak špatně u nás. A tohle vše víme, aniž bychom tam nějakou dobu žili či dokonce tu zemi jen navštívili. Dokonce jsme si vytvořili i vlastní steoreotyp Čecha s tím, že na západě jsou lidé lepší a usměvavější. Já jsem nedávno strávil více jak čtyři týdny v Londýně v Anglii a to už je rozumná doba, která stačí na vyvrácení alespoň těch nejpovrchnějších steoreotypů.
1) Češi jsou stále zamračení
Pokud je to tak, tak v Anglii jsem našel náš národ dvojče. V autobuse, v metru, na ulici jsem potkával stejně zamračené lidi, jako v potkávám při cestě do práce doma. Jeden čas jsem se dokonce zaměřil na to, abych vyhledával jen veselé tváře, ale nemyslím si, že by jich bylo více než v ČR. Češi se tak prostě ksichtí při cestě do práce a radují se až na pátečním pivu, přesně jako pracující lid v Anglii.
2) Češi (hlavně muži) se neumí oblékat
Každý český turista, který stráví pár hodin na Oxford Street a pozoruje lidi v obchodech a na ulici, může dojít názoru, jak skvěle se tu lidé oblékají a ti naši balíci s ponožkama v sandálech jim nesahají ani po kotníky. Jenže Londýn není jen tato ulice a bylo by to asi tak stejně fér, jako hodnotit celou ČR podle Pařížské v Praze. Běžní Angličani se oblékají stejně (hrozně?) jako Češi. Těch teplákových souprav, co jsem viděl, ponožek v sandálech a občas i šílených riflových kraťasů, v kterých chlap vypadal jak ze starého východoněmeckého porna. Prostě bohatí chodí hezky oblečení, chudí hůře. Asi jako u nás.
3) V zahraničí se žije lépe, na západ od nás jsou bohatší
Ano, jen v Londýně žije více boháčů než v ČR a SR dohromady a krásně zvedají průměrné bohatství země, ale když se zaměříme na normální lid, tak bych se slovem bohatý byl hodně opatrný. Tolik diskontů s nabídkama jako “Všechno za 1 libru”, “Poloviční cena na velké značky" apod. jsem na jednom místě opravdu neviděl. Bohatší chodí nakupovat do Mark & Spencer Simple Food či Waitrose, zbytek nakupuje v těchto menších supermarketech ve slevě. Vemte si Lidl, snižte ceny, uberte sortiment tak na třetinu a to jsou typické prodejny, které jsme po 4 týdny míjel každý den a to jsem bydlel v Zóně 2, tedy relativně blízko od centra. A zajít si na pivo a dát alespoň “pět kousků” se taky prodraží. Nejlevnější pivo jsem našel za 3 libry a shodou okolností to byla Plzeň v česko-slovenské restauraci. A dát za 5 piv skoro 500 Kč, to člověka odnaučí pít velmi rychle :).
4) Multikulturnost je hnus
Žil jsem ve čtvrti, kde podle mého mínění tak 40% (fakt nevím, odhad) nebyli původní obyvatelé Anglie. Stačilo si sednout do blízkého parku a poslouchat. Od snad všech evropských jazyků tam uslyšíte Araby, Indy, Thajce, Iránce, všechny možný obyvatele Afriky apod. Každé ráno jsem potkával na zastávce černochy, Turky, ženy zahalené od hlavy až k patě (občas i bez díry na oči) a všichni tam spolu nějak fungují. Po zkušenosti z naší rasismem poznamenané zemi jsem byl první dny z toho trošku nervózní. Ale ono nic, všichni tam spolu vycházejí, nezaznamenal jsem jediný konflikt, problém či náznak rasismu. Neříkám, že tam není, na to jsem tam byl moc krátce, ale jako důkaz, že to může fungovat, mi to stačí.
5) V Anglii je ošklivé počasí a pořád prší
V Anglii je počasí vrtkavé, to je pravda a zažil jsem tam za ten měsíc vše kromě sněhu, i ty kroupy jsem stihl. Ale, že by tam vyloženě jen pršelo, jak známe z filmů je nesmysl. Podle statistik je od května do srpna v Londýně v průměru každý den kolem 6,5 slunných hodin. Já tam třeba zažil skoro 2 týdny azura a po návratu jsme čelil otázce “Jak je možný, vole, že se vracíš z Anglie opálenej?”
6) Máme u vlády jen samé kretény
Takto většina z nás vnímá naše politiky a se závistí se dívá do zahraničí, kde mají velké charismatické vůdce, kteří zemi reprezentují a bojují za ní a ne se jen ožírají a dělají ostudu na ceremoniích. Přesně takto jsem vnímal politiky i já a o to tvrdší byl náraz s realitou, když zjistíte, že i normální lid v Anglii vnímá všechny vládnoucí politiky za kretény (toto slovo bylo nejmírnější výrazivo, co jsem slyšel) a jdou tam ještě o něco dál, protože jsou naštvaní i na ty již mrtvé. U nás např. odpůrci Václava Havla, až na nejtvrdší jádro, po jeho smrti ustoupili ve stylu “o mrtvém jen v dobrém”. Já tam byl zrovna v době pohřbu Margaret Thatcher, kterou jsem vnímal veskrze kladně, ale hned při vyslovení jejího jména se všichni začali kabonit a pomlouvat jí. Jedno že už je po smrti a co vše pro svou zemi udělala.
Takovýchto stereotypů o vnímání bájného západu a ušmudlaných Čechů či obráceně, by se dalo napsat určitě ještě hodně a budu rád, když hodíte své vlastní postřehy do komentářů níže.
