V mém okolí pár lidí v posledních měsících přišlo o práci a celkem neúspěšně hledají novou. Není to moc příjemné téma na probíraní, když spolu sedíme v hospodě a často si tam s nima připadám až nějak nepatřičně, když já práci mám a i přes občasné brblání jsem s ní spokojen a baví mě. Celkem je to vzalo a ten pád a pocit, že je nikdo nechce, nenesou moc dobře. Důvody ztráty a neúspěšnost v hledání nového zaměstnání jsou u nich různé, ale vysledoval jsem, že je spojuje jedna společná věc - za poslední roky strašně zakrněli.
I když jsou to všechno muži v pruduktivním věku a z mé optiky i celkem ještě mladí, velmi zpohodlněli a přístupem k životu bych je spíše zařadil do kategorie "Pár let do důchodu". Tím zakrněním, které je spojuje, myslím např. absence jakéhokoliv rozvoje v práci (dělal, co mu bylo řečeno, žádné vylepšení či snaha o posun), žádné pořádné koníčky ve volném čase, nulové samostudium či četba nějaké odbornější literatury, neznalost jazyků či jen povrchní co se naučili pro postupy v práci či základy ještě ze školy, nezájem o dění ve svém okolí (názory ve stylu volby jsou k ničemu) a tak bych mohl pokračovat dlouho.
A to nejsou hloupí, dostat se a udržet hezkých pár let na pozici manažera či prodejce, pro to museli něco umět a co neuměli při nástupu, se velmi rychle a pod tlakem naučili během prvních měsíců. Pak jakoby ale jejich rozvoj skončil. Zjistili, jak co funguje, kde má smysl vynaložit energii a kde jim to něco přinese a konec. Doma děti, sednout k televizi, o víkendu hospoda, občas dovolená v hotelu u moře a tak dokola. Ze strany zaměstnavatele nepřicházel impuls a tlak na rozvoj a když pak nakonec přišel, oni byli už tak zakrnělí, zpohodlnělí a nepružní, že už na něj nedokázali reagovat. Resp. reagovali tak, jak reaguje každý nepružný zaměstnanec na větší změnu v práci - negativně a s opozicí. Vyhazov pak na sebe nenechal dlouho čekat.
Z pohledu zaměstnavatele vím, že snaha o rozvoj, což se většinou rovná kritika současné práce či přidávání nových úkolů, je ze strany zaměstnance neseno velmi nelibě - čest uvědomělým vyjímkám. Na druhou stranu, pokud toto člověk nepodstoupí, tak vám lidé ve firmě zakrní ještě více než normálně, a nakonec ještě bude vina na vás, že v práci nebylo dost impulsů pro rozvoj :-). Každopádně pokud nepracujete v nějaké velké korporaci, kde mají na tohle promakaný systém s kolečkem po různých pozicích, tréninkové programy (které všichni zaměstnanci samozřejmě ze srdce nesnáší), tak velká část osobního rozvoje a produktivity je jen ve vašich rukách.
Nemusíte si hned hledat druhou práci, rozjet vlastní projekt či po večerech studovat vysokou (i když to velmi doporučuji). Stačí začít třeba pravidelně číst, máknout na cizím jazyce (studovat se to dá i zdarma), věnovat se pořádně nějakému koníčku, poznávat cizí země nebo alespoň lidi a k tomu všemu dělat svoji práci, co nejlépe to jen jde. Když pak přeci jen o práci přijdete, tak se budete mít o co opřít, budete více pružní a přízpůsobiví změnám na trhu a hledání nového místa vám nemůže zabrat zas až tolik času. A navíc ze sebe budete mít dobrý pocit, že jste nezakrněli a máte svému okolí a i sobě stále co nabídnout.
