Zavedení emisních povolenek v zemědělství zdraží potraviny, celkové emise ale vzrostou

EU chce přinutit zemědělský sektor platit poplatky za emise skleníkových plynů. Jediným důsledkem toho bude zdražení potravin, jejich vytlačení z trhu levnějšími dovozy a navíc celosvětově emise z výroby potravin vzrostou.

Ottmar Edenhofer, předseda Evropského vědeckého poradního sboru pro změnu klimatu, některými evropskými médii označován jako „hlavní evropský klimatolog“, nedávno uvedl, že Evropská Unie nedokáže splnit své klimatické cíle (snížení emisí o 90 % do 2040 a klimatická neutralita do 2050), pokud nepřinutí zemědělský sektor platit za své emise skleníkových plynů. Evropa je podle něj nejrychleji se oteplujícím kontinentem, přičemž emise v zemědělském sektoru zůstaly za posledních 15 let poměrně stabilní, ostatní odvětví ale svůj dopad na klima v témže období snížila. Zemědělství se podle Edenhofera podílí na EU emisích 12 procenty, dvě třetiny z toho připadají na produkci masa a mléka. Zemědělsko-potravinářský sektor se ale přitom jako jedno z mála odvětví podle Edenhofera doposud „vyhýbá“ přísné klimatické legislativě, včetně odvětvových cílů snižování emisí.

Tak za prvé, zemědělství se ničemu nevyhýbá. Zemědělci jen odmítají nesmyslné návrhy, které mají jediný reálný dopad, přesunout produkci potravin mimo EU a v konečném důsledku s tím reálně zvýšení globálních emisí skleníkových plynů. Názorným příkladem může být zmiňovaná produkce mléka. Vyprodukování jednoho litru mléka v EU má totiž poloviční uhlíkovou stopu, než produkce mimo EU. Pokud tedy má EU snižovat stavy skotu a přitom globální poptávka po potravinách živočišného původu tedy i po mléku roste, jediným výsledkem bude, že se zvýší stavy skotu mimo EU a to s vyššími emisemi skleníkových plynů.

Za druhé. Zavedení poplatků / emisních povolenek v zemědělství v EU je z ekonomického hlediska nesmyslné opatření. Jediným důsledkem toho bude zdražení evropské produkce a tím i evropských potravin. Ty nebudou zcela logicky konkurenceschopné a postupně budou vytlačeny zahraničními produkty nejprve ze světového a následně i evropského trhu. Výsledek bude stejný jako u bodu jedna. Navíc to povede k dalším negativním dopadům na životní prostředí z hlediska biodiverzity, pestrosti pěstovaných plodin,kvality půdy. V konečném důsledku to bude mít negativní dopad i na propad příjmů zemědělců.

Za třetí.. Není pravda, že jedinou cestou jak snížit emise je zavedení poplatku, reps. jinými slovy zavedení speciální daně. Zemědělství v EU již významně redukovalo emise skleníkových plynů, v obd. 1990 – 2016 o více než 22 %. Zatímco ve stejném období emise ze zemědělství v jiných částech světa vzrostly v USA + 6 %, Brazílie + 47 %, Čína + 24 %. A přitom žádný poplatek v EU nebyl třeba.

V případě skotu byl pokles emisí ještě větší než průměr za celý sektor zemědělství. Dle statistiky FAO v letech 1990 - 2022 se rapidně snížila enterická fermentace v odvětví živočišné výrobě v EU, a to ze 17,9 na 8,3 tisíce tun, což představuje více než 50% pokles. Bylo to způsobeno především tím, že chovatelé zvýšili úroveň chovů, přešli na specializovanější systém zemědělského chovu hospodářských zvířat. Tedy ne extenzifikace a snižování stavů zvířat, ale naopak specializací, profesionalizací chovů, vyšší užitkovostí – vyššími dojivostí, přírůstky atd. došlo k tomu, že na stejnou produkci bylo třeba méně zvířat a tedy i méně emisí. Tedy přesný opak toho, co by znamenalo zavedení emisních poplatků dle Evropské komise.

Vedle toho existují i další způsoby, jak snížit emise v zemědělství, jako například omezit a snížit plýtvání s potravinami. Podle FAO se 40-50 % ovoce a zeleniny vyhodí hned u zdroje, zatímco u masa/mléčných výrobků FAO odhaduje ztráty na 20 %.

Evropská komise by měla přestat ve snaze vše zregulovat a zpoplatnit, ale naopak by zemědělská politika měla hlavně podpořit zemědělce v modernizaci a investicích do nových technologií. To je jediná cesta, jak ve skutečnosti snížit emise, udržet konkurenceschopnost zemědělců a nezdražit příliš potraviny v EU.