V Česku končí další cukrovar

Dnes bylo oznámeno zavření dalšího cukrovaru u nás. Je to další důkaz nesmyslné politiky - zregulovat naše výrobce, postavit je do nekonkurenceschopného postavení a pak sem pustit dovozy ze zemí, kde tyto podmínky plnit nemusí.

Dnes oznámila dozorčí rada Moravskoslezských cukrovarů že Společnost Agrana zavře cukrovar v Hrušovanech nad Jevišovkou. Důvodem jsou rostoucí výrobní náklady, nízká cena mj. především kvůli dovozům cukru z Ukrajiny a další pravděpodobné dovozy cukru po ratifikaci obchodní dohody se zeměmi skupiny Mercosur. Cukr se v Hrušovanech vyráběl zřejmě od roku 1851, v současném závodě od roku 1970.

Politici nás ujišťují, že dohoda o volném obchodu se zeměmi Mercosur není důvod k panice. Prý obsahuje kvóty, takže bezcelní dovozy budou představovat jen zlomek trhu – pouhé jednotky procent. Jenže, každý, kdo sleduje situaci na trhu zemědělských komodit, ví, že i malé množství může významně ovlivnit cenu. Příkladem z poslední doby může být situace na trhu s cukrem po „neškodných“ dovozech cukru z Ukrajiny.

Z důvodu ruské invaze na Ukrajinu byla v roce 2022 zavedena obchodně-liberalizační opatření (ATM), která nahrazují pravidla dohody o připojení a umožňují bezcelní dovoz mj. i cukru z Ukrajiny do EU. Zatímco předtím byla kvóta na dovoz cukru 20,7 tis. t cukru, po jejím zrušení dovozy cukru do EU z Ukrajiny vzrostly na 297 tis. tun. K tomu, ale zůstaly zachovány i dovozy z dalších zemí.

Dovozy z Ukrajiny v roce 2023 vzrostly cca na 2 – 3 % celkové spotřeby cukru v EU. To může vypadat jako málo. A přesně takovými čísly politici zemědělce uklidňují. Roční produkce cukru v EU se pohybuje okolo 16 mil. tun a k tomu ročně dováží okolo 2 mil. tun tj. 12 % evropské produkce. Zvýšení dovozů cukru z Ukrajiny ukazuje, že i malý objem dovozů znamená pro ceny výrobců nežádoucí signál a jejich ceny jsou tlačeny dolů.

Co tyto dovozy ale udělaly s cenou cukru?

Pro srovnání: V roce 2022 cena bílého cukru přesahovala po přepočtu 15 Kč/kg. V r. 2025 tyto ceny poklesly cca na 10 Kč/kg tj. o cca 34 %. Producenti cukru/cukrovary hlásí, že se jim v důsledku konkurenčního tlaku dovozů zhoršují ekonomické výsledky a nabízí zemědělcům nízké výkupní ceny za cukrovou řepu. Ti logicky nechtějí pěstovat cukrovku se ztrátou, proto se pěstební plocha cukrovky sníží. Je tak zřejmé, že dovozy v jednotkách procent dokáží v EU podtrhnout cenu domácích producentů a výsledkem je, že se zavírají některé cukrovary. To je nevratný proces, která již nikdo nezvrátí. Malá část zemědělců sice přejde s cukrovkou do sousedních cukrovarů, ale pro většinu dosavadních dodavatelů/pěstitelů cukrovky to znamená konec s jejím pěstováním. Cukrovka se totiž nevyplatí vozit na větší vzdálenosti, kvůli vysokému objemu a hmotnosti. Tím pádem jsou jim i speciální stroje k ničemu, musí narychlo změnit osevní postupy, nakoupit jiná osiva (pokud budou na trhu), přípravky na ochranu rostlin atd.

A přesně tohle hrozí i dalším odvětvím. Když se otevřou dovozy z Mercosuru, přijdou další levné a nekontrolované komodity – hovězí maso, drůbeží maso, biothanol atd. Stejný scénář, stejný výsledek: zdevastované ceny, destrukce místní produkce. A pokud se někdo ptá, proč na protestech 27. února zaznívalo tak důrazné „Ne Mercosuru!,“ tady je odpověď.

Cukrovary pod tlakem: Jak malý dovoz dokáže zničit trh

Příklad cukru je varováním pro celý agrární sektor. Ukrajina do Evropské unie dodala v roce 2023 jednotky procent celkové spotřeby cukru. To může vypadat jako drobnost. Ale trh s komoditami nefunguje tak, že by „malý podíl“ znamenal „malý dopad“. Navíc nesmíme zapomínat, že naše podniky mají vyšší výrobní náklady. Například platí emisní povolenky, jimiž cukr z dovozu (největším vývozcem cukru je tradičně Brazílie, následuje Thajsko a Indie) zatížen není, zatímco naše cukrovary ano! A to nemluvím o cenách energií, plynu a dalších výrobních nákladech.

Dovozy cukru samozřejmě rostly i do Česka. V loňském roce se ho k nám dovezlo téměř 28 tisíc tun, což je více než čtyřikrát více než v roce 2022.

A co životní prostředí, uhlík a klima?

Evropská komise neustále hovoří o tom, že Evropa má být emisně neutrální, že musíme zachránit globální klima. Jenže otevírání trhů pro další dovozy na straně jedné a zatížení produkce regulacemi v EU vede k tomu, že cukr vyráběný v Evropě za přísných regulací je vytlačován produkty s většími negativními dopady na životní prostředí a vyšší uhlíkovou stopou. Největším producentem cukru na světě je Brazílie, která se svými 24% podílem na světové produkci a cca 50% podílem na světovém exportu určuje trend na světovém trhu. Tato země ale také kácí deštné pralesy, aby mohla zvyšovat plochu mj. i pro cukrovou třtinu. Naproti tomu 68tis. ha cukrovky by za rok dokázalo zachytit až 40 t CO2 na každý hektar a vyprodukovat 14 t kyslíku. To je roční spotřeba kyslíku pro cca 4 mil. obyvatel.

Tady vidíme reálný dopad volného trhu bez férových podmínek, který nejen likviduje ekonomický potenciál naší země, ale má také negativní dopady na životní prostředí. Nejabsurdnější je to, že kvůli těmto dovozům cukru např. Z Ukrajiny, musí někteří naši výrobci hledat náhradní trhy pro vývoz například v zemích střední Afriky. Jinými slovy ekologičtější produkci vyvezeme z uhlíkovou stopou do Afriky, abychom méně ekologičtější produkci dovezli k nám, opět s uhlíkovou stopou za dopravu.

A nejenom to. Je krásné, když politici hovoří o pestrosti v krajině. Jenže v tomto regionu tak vypadla další komodita z osevního postupu. Takže i v tomto ohledu bude mít zavření cukrovaru negativní dopady.

A je to jen začátek.

Kde je hlavní problém?

Dokud politici nepochopí, že naši producenti – zemědělci a potravináři, zatížení evropskými a českými regulacemi, vysokými výrobními náklady a nesmyslnou byrokracií nejsou schopni regulérně konkurovat dovozům ze 3. zemí, bude tento vývoj pokračovat. Těžko může zemědělec u nás svázaný spoustou regulací a byrokracie spolu s vysokými náklady produkovat levnou cukrovku. Těžko může cukrovar zatížený vysokými náklady energií, plynu, emisními povolenkami, vyššími mzdami konkurovat dovozům z Ukrajiny, Brazílie či Indie.

Zatím naši politici jako ministr zemědělství Marek Výborný, předsedkyně Zemědělského výboru Evropského parlamentu Veronika Vrecionová tato varování českých zemědělců a potravinářů ignorují, či marginalizují. Fakta ale hovoří jasně. Navíc strategie českého zemědělství, která ani ještě nebyla vládou schválena, už v případě cukru nepřežila střet s realitou. MZe v ní počítá s navýšením ploch cukrovky v budoucích letech, to je ale po uzavření tohoto cukrovaru nereálné. Přitom ministr zemědělství Marek Výborný ještě před několika měsíci přesvědčoval zemědělce, že mají místo pšenice pěstovat cukrovku. Naši politici zkrátka neznají fungování trhu se zemědělskými komoditami a varovaní zemědělců a potravinářů ignorují. Například ke strategii zemědělství nesvolalo MZe žádné jednání s nevládními zemědělskými a potravinářskými organizacemi.

Teď jde o vše

Pro cukrovar v Hrušovanech už je pozdě, ten končí. Plocha pěstované cukrové řepy v ČR se propadne a 150 lidí přijde o práci. Pokud ale budeme nečinně přihlížet, stejný osud čeká i další cukrovary ale i další sektory. A to nejenom v zemědělství.