Stane se Francie z agrární velmoci zemí závislou na dovozu potravin?

Francie je dlouhodobě považována za zemědělskou velmoc. To ale pomalu končí. V roce 2025 se její přebytek agrárního a potravinářského obchodu propadl na pouhých 0,2 miliardy eur, zatímco v roce 2019 činil 7,7 miliardy eur.

Francie, která je dlouhodobě považována za zemědělskou velmoc Evropské unie, vysílá varovný signál celé Evropě. V roce 2025 se její přebytek agrárního a potravinářského obchodu propadl na pouhých 0,2 miliardy eur, zatímco v roce 2019 činil 7,7 miliardy eur. Francouzská vláda i celní statistiky mluví o historickém minimu. Zároveň se samotné saldo obchodu se základními zemědělskými produkty dostalo do schodku 300 milionů EUR. K lepšímu výsledku nepomohl ani 5% nárůst exportu vína.

Prudké snížení francouzského agrárního salda je z velké části způsobeno velkým zvýšením agrárních dovozů i slabším agrárním exportem (mezi zeměmi EU je největším exportérem obilí právě Francie).

Podobný problém ale budou mít i další země např. Německo. Výsledky německého agrárního zahraničního obchodu za rok 2025 dosud nejsou dostupné. Je ale zřejmé, že i v r. 2025 šlo o záporné agrární saldo, které přesáhlo záporné agrární saldo z r. 2024 (agrární saldo tehdy přesáhlo mínus 21 mld. EUR).

Další z našich sousedů, Slovensko (statně stejně jako u nás) již potvrdilo rekordně historicky nejvyšší záporné agrární saldo. Realita je na Slovensku taková, že v řadě komodit má ještě nižší soběstačnost, než je tomu nás. Slovensko již není soběstačné v mléce (je soběstačné 75 procenty). V hovězím mase se vloni na Slovensku soběstačnost snížila na 65 % a ve vepřovém mase na 30 %. Navíc statistiky ještě nezahrnují zavření jednoho ze dvou slovenských cukrovarů. Naši sousedé tak přijdou cca polovinu produkce cukru - poslední komodity, ve které byla tato země soběstačná.

Zhoršování salda agrárního zahraničního obchodu tak není problém jen výše zmíněných zemí. Je to další důkaz, že současné nastavení evropské zemědělské politiky dlouhodobě oslabuje konkurenceschopnost našich zemědělců. Rostou dovozy, přibývají náklady, ubývá produkce a Evropa si sama podlamuje vlastní výrobní základnu. Ve Francii se na zhoršení salda podle dostupných dat podílel zejména růst importů, pokles vývozu a zhoršení bilance především u masa.

Jestliže i největší zemědělská země EU ztrácí půdu pod nohama, měli bychom to brát jako vážné varování. Strategická soběstačnost se neztrácí ze dne na den. Oslabuje postupně — pod tlakem regulací, drahých vstupů, nerovných podmínek na jednotném trhu i stále větší otevřenosti vůči dovozům ze zemí, které nemusí plnit stejné standardy jako evropští producenti. To je oprávněná interpretace trendu, který francouzská čísla ukazují velmi zřetelně.

Evropa potřebuje zemědělskou politiku, která nebude vlastní produkci trestat, ale chránit a rozvíjet. Bez konkurenceschopných farmářů nebude potravinová bezpečnost, nebude odolný venkov a nebude ani skutečná strategická autonomie. Francouzský příklad ukazuje, že čas na změnu dochází.