Proč zemědělci odmítají smlouvu se zeměmi Mercosur 2

Požívání růstových hormonů a antibiotik je jedním důvodů, proč se našim zemědělcům nelíbí smlouva se zeměmi Mercosur, umožňující vyšší dovozy mj. hovězího a kuřecího masa. Proč?

Antimikrobiální rezistence (AMR) je jedním z obrovských problémů dneška, o kterém se ale zatím tolik nemluví. Přitom kvůli tomu, že stále více bakterií je odolných vůči antiotikům, umírá stále více lidí. Nejsem na to odborník, ale nedávno jsem četl, že odolné bakterie každoročně zabijí více než milion lidí a že do roku 2050 by na celém světě mohlo zemřít cca 40 milionů lidí na infekce způsobné rezistentními bakteriemi. Nejde jenom o antibiotika podávaná lidem. Velké množství antibiotik se dnes používá také v zemědělství u hospodářských zvířat a to této rezistenci přispívá. Proto je snižování v jejich spotřeby v zemědělství důležité, a naši zemědělci tomu věnují velkou pozornost.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) a Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) nedávno zveřejnily svou čtvrtou společnou zprávu , o spotřebě antimikrobiálních látek a rezistenci bakterií u lidí a zvířat určených k produkci potravin v Evropě za období 2019-2021. Odborníci těchto agentur ve zprávě uvádějí, že v letech 2014 - 2021 se průměrná celková spotřeba antimikrobiálních určených k produkci potravin snížila o 44 %, zatímco u lidí zůstala relativně stabilní. Ze zprávy vyplývá, že spotřeba antibiotik je v EU již řadu let vyšší u lidí než u zvířat.

Podle zprávy European Surveillance of Veterinary Antimicrobial Consumption (ESVAC) z roku 2022 činil souhrnný prodej za 27 členských států EU 84,8 mg/PCU, což odpovídá snížení o 33,5 mg/PCU (28,3 %) ve srovnání s referenční hodnotou z roku 2018.

Čeští zemědělci jdou ale ještě dál. V období 2008 – 2018 snížili spotřebu antibiotik u hospodářských zvířat v ČR o polovinu a za posledních 5 let ještě o dalších 26%. Pravidla pro použití antibiotik v našem zemědělství je stejná, jako u lidí. Předepsat je může pouze veterinární lékař a aplikovat je může pouze zaškolený zemědělec. Vše musí být evidováno a od roku 2023 Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv ve spolupráci s distributory léčiv, veterinárními lékaři a zemědělci tento monitoring ještě zpřísnili. Používání růstových hormonů je v EU v zemědělství zcela zakázáno.

Pro naše zemědělce snižování spotřeby antibiotik to znamená především zlepšit prostředí (větší, světlejší, vzdušnější stáje, s větším prostorem, volným pohybem, kontinuální přístup ke krmení a vodě, neustálé sledování zdravotního stavu zvířat pomocí senzorů, kvalitní krmení atd.) pro zvířata takovým způsobem, aby byla zvířata co nejméně nemocná. Zdravá zvířata se nemusí léčit a také mají vyšší užitkovost, což se projevuje i v ekonomice chovů. Stojí to ale nemalé finanční prostředky na investice v celé vertikále, od výroby krmiv až po vlastní chovy.

A proč o tom píšu?

Evropská unie zcela zakazuje používání antibiotik používaných jako stimulátory růstu a také růstových hormonů. To ale neplatí všude. Nedávná auditní zpráva Evropské komise, GŘ SANTE o kontrolách reziduí u zvířat a živočišných produktů zdůraznila nutnost zastavit dovoz hovězího dobytka z Brazílie, kvůli nedostatečným zárukám používání hormonů. Ačkoli je dovoz masa vyrobeného s použitím růstových hormonů z oblasti Mercosur zakázán, některá z těchto omezení jsou obcházena používáním určitých antibiotik jako stimulátorů růstu – Brazílie musela od poloviny října 2024 zastavit vývoz hovězího masa z krav do Evropské Unie, a to s ohledem na výsledky auditu Evropské komise týkajícího se reziduí hormonů v živočišných produktech. Ze závěrů auditu vyplývá, že Brazílie nemůže zaručit, že maso nebylo ošetřeno růstovým hormonem estradiolem 17β, který je v Evropské Unii považován za úplný karcinogen. V Brazílii se ale látka používá často, a to k řízení chovných cyklů, zemědělcům pomáhá i při plánování umělých oplodnění. V Evropské Unii je používání hormonů zakázáno od roku 1981, tento zákaz se vztahuje i na dovozy. Podle auditu Komise je v Brazílii v současné době povoleno 23 veterinárních léčivých přípravků obsahujících 17β-estradiol – žádný z nich nemá na etiketě doporučení nepoužívat je u skotu určeného pro EU. Brazilské farmy také nemají povinnost vést záznamy o léčbě a ani se nekontroluje používání veterinárních léčiv. Data se sbírají především z toho, kolik přípravků vč. antibiotik se v Brazílii prodá. Tato srovnání ukazují, že jejich spotřeba je větší než v EU a větší než u nás.

Nová obchodní dohoda stanovuje specifické dovozní kvóty pro zemědělské produkty z Mercosuru do EU, často s nulovými nebo sníženými cly. Klíčové kvóty zahrnují mj. 99 000 tun ročně hovězího masa, 25 000 t vepřového masa nebo 180 000 tun drůbežího masa ročně (to se rovná celkové produkci skandinávských zemí (Finska, Švédska a Dánska), což představuje celkem 300 milionů kuřat neboli 6 milionů kuřat týdně. Politici nás uklidňují, že tyto dovozy budou kontrolovány. To je ale nemožné. Reálně jsou kontrolní orgány schopny kontrolovat pouze jednotky procent těchto dovozů. Navíc dovezené maso stačí v EU rozporcovat a zabalit a už nemusí být označeno zemí původu, ale pouze zemí, kde proběhla tato poslední operace. Takže reálně zákazník nemá šanci zjistit, odkud to maso pochází.

Zkrátka nová obchodní smlouva se zeměmi Mercosur významně podkopává úsilí našich chovatelů na co nejkvalitnější a zdravé potraviny. Tyto dovozy vytlačí naše producenty, kteří nebudou schopni konkurovat levným dovozům. To že jsme významně snížili spotřebu antibiotik a patříme v tom pod průměr EU bude nakonec jedno.

Proto se naši zemědělci brání této neférové konkurenci. A co si o tom myslíte vy?