Potravinová bezpečnost není samozřejmost

OSN resp. její specializovaná agentura Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) varuje, že dlouhodobé uzavření Hormuzského průlivu může během 6 až 12 měsíců spustit vážný globální potravinový cenový šok.

Nejde jen o ropu, ale také o hnojiva, plyn, dopravu a další vstupy, bez kterých zemědělství nemůže fungovat. Podle FAO by narušení této klíčové dopravní trasy mohlo vyvolat systémový šok v zemědělsko-potravinářských řetězcích.

Jednou z nevýhod světového trhu s potravinami je právě špatná predikovatelnost dopadů současného konfliktu. V globalizovaném systému se výpadek v jedné části světa může s určitým zpožděním propsat do cen energií, hnojiv, dopravy, krmiv i samotných potravin. A tyto dopady nemusí být vidět hned.

Jestli ale někdo dlouhodobě sleduje a vyhodnocuje potravinové krize, je to právě FAO a Organizace spojených národů. Proto není možné jejich varování brát na lehkou váhu. Např. potravinová krize v letech 2007–2008 vyvolala zvýšení cen potravin o 70 % a byla jednou z hlavních příčin vln protestů, nepokojů, povstání, revolucí a významně ovlivnila 22 zemí v Asii, Tichomoří a v Africe vč. arabského jara. FAO varuje, že nestabilita a drahé potraviny mohou vést až k rozpadu společnosti!

Nejde tedy o teoretická varování. Svět už dnes čelí vážným potravinovým krizím, které jsou vyvolané kombinací ozbrojených konfliktů, ekonomických šoků, extrémního počasí, vysídlení obyvatel a omezené dostupnosti humanitární pomoci. Podle Globální zprávy o potravinových krizích za rok 2025 zažilo v roce 2024 akutní hlad více než 295 milionů lidí v 53 zemích a územích.

Situace v České republice a v celé Evropské unii je samozřejmě jiná. Tyto globální krize se nás dotýkají především prostřednictvím zdražování vstupů, energií, hnojiv, dopravy a následně i potravin. Neznamená to ale, že by v ČR nebo EU hrozil absolutní nedostatek jídla či hladomor. Lokální trhy v Evropské unii zůstávají stabilně zásobené. Rizikem pro nás není prázdný regál zítra ráno, ale dlouhodobé oslabování odolnosti zemědělství, růst nákladů a závislost na nestabilních světových dodavatelských řetězcích.

Potraviny nevznikají až v regálu supermarketu. Jejich cena a dostupnost začínají u půdy, osiv, hnojiv, pohonných hmot, práce zemědělců a stability celého odvětví.

Pokud se zdraží nafta, plyn nebo hnojiva, zemědělec to nemůže jednoduše obejít. Musí zasít, ošetřit porosty, sklidit, nakrmit zvířata, zajistit provoz a nést riziko počasí i výkyvů trhu. Právě proto je nebezpečné tvářit se, že potravinovou bezpečnost lze dlouhodobě stavět hlavně na levném dovozu.

Česká republika nemůže ovlivnit konflikty ve světě ani uzavření klíčových námořních cest. Může ale ovlivnit, zda bude mít silné vlastní zemědělství, schopné vyrábět potraviny i v době krize.

Silné zemědělství není samozřejmost. Je to strategická jistota.