Co si odneseme z jednání Zelenského a Trumpa?

Celý svět dnes zírá na to, co se dělo při návštěvě prezidenta Ukrajiny Zelenského u Donalda Trumpa. Nechci hodnotit to, kdo se jak měl chovat, kdo vyhrál a kdo prohrál. Důležité je, co si z toho odnášíme my. Co to znamená pro nás!

Celý svět, a pokud ne celý svět tak celá Evropa, dnes zírá na to, co se dělo v oválné pracovně bílého domu při návštěvě prezidenta Ukrajiny Zelenského u Donalda Trumpa. Nechci hodnotit to, kdo se jak měl chovat, kdo vyhrál a kdo prohrál, kdo byl diplomatičtější a kdo se choval jako buran a kdo měl být takový či makový. Nevím, jestli to mohlo proběhnout jinak, kdyby a kdyby… Nevím, jaký to bude mít dopad na válku na Ukrajinu a na nás.

Chci ale zdůraznit něco jiného, co nám současný vývoj jednoznačně dokazuje. Tento okamžik je zářným příkladem, toho, jakou váhu mají slova a sliby jednotlivých zemí. Zemí, které jsou velmocemi, které jsou světovými hegemony a rádi by byli vnímáni jako světoví lídři.

Nejprve ale trochu historie.

V prosinci 1994 prezidenti Ruska, Velké Británie a USA podepsali Budapešťské memorandum. Text tohoto memoranda si může každý najít na internetu. Já si dovolím pouze 4 odstavce, prosím, přečtěte si je.

„Ruská federace, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké znovu potvrzují svůj závazek vůči Ukrajině respektovat v souladu se zásadami Závěrečného aktu KBSE nezávislost a svrchovanost a stávající hranice Ukrajiny.

Ruská federace, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké znovu potvrzují svůj závazek zdržet se hrozby silou nebo použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti Ukrajiny a že žádná z jejich zbraní nebude nikdy použita proti Ukrajině s výjimkou sebeobrany nebo jiného použití v souladu s Chartou OSN.

Ruská federace, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké znovu potvrzují svůj závazek vůči Ukrajině, že se v souladu se zásadami Závěrečného aktu KBSE zdrží hospodářského nátlaku, jehož cílem je podřídit vlastnímu zájmu výkon práv Ukrajiny vyplývajících z její svrchovanosti a zajistit si tak výhody jakéhokoli druhu.

Ruská federace, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké znovu potvrzují svůj závazek usilovat o okamžité přijetí opatření Rady bezpečnosti Organizace spojených národů s cílem poskytnout pomoc Ukrajině jakožto státu, který nemá jaderné zbraně a je smluvní stranou Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, pokud by se Ukrajina stala obětí aktu agrese nebo objektem hrozby agrese, při níž by byly použity jaderné zbraně.“

A jaká je nyní realita? Rusko, přímo napadlo Ukrajinu v rozporu s tímto závazkem. USA nejenomže nepodpořili usnesení OSN odsuzující tento akt agrese, ale přímo vytváří nátlak na Ukrajinu, aby jim postoupila její surovinové zdroje. Británie nemá sílu cokoliv s tím udělat.

Co tím chci říci? Nevím, jaké nové, lepší bezpečnostní záruky očekával ukrajinský prezident od USA, když ty již existující, Rusko i USA přímo porušilo. Ale jaké má reálně jiné možnosti? To, co se nyní děje, je pro Ukrajinu obrovská tragédie.

Ale co si z toho odnášíme my?

Papíry se podepisují, sliby padají, pakty se uzavírají ale nakonec si světové velmoci udělají, co budou chtít. Pokud ani toto Evropu neprobere, tak už nevím. Pokud nepřestaneme řešit nesmysly jako plastová brčka, kolik máme pohlaví, kolik je mužů a žen v kterých pozicích, atd. a nezaměříme se na to, co je opravdu důležité – ekonomická síla a konkurenceschopnost, zajištění surovinových a potravinových zdrojů, vnější a vnitřní bezpečnost, pokud nezrušíme okamžitě všechny nesmyslné regulace, pokud si nezačneme říkat pravdu a nezačneme dělat opravdu svou, nezávislou, naše zájmy sledující politiku, pak jsme odsouzeni k tomu, aby si nás tyto velmoci rozdělily. Svět se nemění, je stále stejný. Jen nyní je to více vidět.

Jen silní přežijí, jen silní udrží svou svobodu a nezávislost. A Evropa dnes silná není. Evropa byla světovým hegemonem tehdy, když její ekonomická a především technologická síla předčila ostatní. To dnes už neplatí.

Nevím, jestli se v EU dokážeme domluvit. Ale vím, že můžeme ovlivnit naši zemi. Přestaňme si ničit naši ekonomiku, náš průmysl, naše zemědělství. Zlepšeme naše školství. Zredukujme byrokracii a zefektivněme státní správu. Využívejme peníze účelně. Přestaňme už patolízalsky schvalovat vše, co nám Evropská komise předloží, ale bojujme za naše zájmy. Nečekejme, že to někdo udělá za nás.

Začněme už konečně dělat to, co je důležité!!