Začíná rozpočtová párty, inflační kocovina bude bolet

Nastupující premiér Babiš prohlásil, že chce udělat z Česka nejlepší místo k životu na Zemi. Porostou platy i důchody. V příštím roce opravdu Česko čeká ráj. Lidé budou cítit, že je lépe.

Ne, nepřestoupil jsem z TOP 09 do ANO. Tohle je seriózní ekonomická předpověď. I s přispěním nové vlády čeká Česko zrychlený růst HDP a vysoká dynamika reálných mezd. Kde je háček? Z části nepůjde o skutečnou prosperitu, ale její iluzi na rostoucí dluh. Mzdy zejména ve veřejném sektoru porostou rychleji než produktivita práce a potáhnou sebou i mzdy v sektoru soukromém. Peníze budou přibývat rychleji než produkty, které si za ně můžete koupit.

V ekonomice začne narůstat mzdově-inflační tlak. V roce 2026 nás to však nemusí trápit, inflace bude setrvávat lehce nad dvěma procenty, růst bude zrychlovat, reálné mzdy růst a česká společnost bude pět ódy na Andreje Babiše Spasitele. Euforie odpovídá té části párty, kdy si dáte pár panáků, jste veselí, komunikativní a vtipní pro opačné pohlaví.

Není úplně jisté, jak dlouho tato fáze vydrží, protože na celkové dávce dluhu záleží obdobně jako na množství těch panáků alkoholu. Avšak rozpočtový deficit poroste a náklady jeho financování rovněž.

Nástup Andreje Babiše fakticky uzavřel prostor pro snižování úrokových sazeb. Dnes je jisté, že ČNB už k žádnému nepřistoupí a korunová sazba tak zůstává 1,5 p.b. nad tou eurovou. V příštím roce pak bude úroková sazba růst, možná už v červnu, možná až na podzim. ČNB pracující s 12-18 měsíčním horizontem měnové politiky si však bude všímat rostoucích inflačních tlaků a bude reagovat.

Zhruba v roce následujícím se párty posune do další fáze. Máte pocit, že další panáky v pohodě zvládnete. Pořád si připadáte šarmantní a vtipní, ale pro vaše okolí už tak vtipní nejste. Okolí si všímá, že už to s vámi není v pořádku. Zahraniční investoři si povšimnou zhoršujícího se makroekonomického zdraví a začínají požadovat vyšší výnos. Efekt se kumuluje, protože kromě rozpočtového deficitu potřebujete refinancovat i část dluhu let minulých. Manévrovací prostor v rozpočtu se snižuje, ale vám to pořád ještě připadá v pohodě.

Zaměstnanci však na vyšší růst mezd tlačit nepřestanou, navíc ve chvíli, kdy inflace plíživě roste. Okruh řešení populistické vlády se omezuje na další navýšení deficitu s přímým ohrožením ztráty ratingu. Alternativně škrtáním v investicích, což omezí výkon české ekonomiky. Poslední volba je zvýšení daní, což omezí výkon české ekonomiky, a ještě naštve voliče. Takže většinou populistické vlády sahají k prvním dvěma možnostem, jak jen jim to důvěra investorů dovolí.

Fáze tři v podobě úpadku se dostavuje 1,5-3 roky od počátku rozpočtové párty. Financování dluhu se prudce prodražuje, k vyrovnaným rozpočtům je daleko, dynamika růstu HDP padá a spotřeba domácností začíná drhnout kvůli vysoké inflaci a rostoucím úrokovým sazbám. Situace, i když už ani vy nechcete na té párty pít další alkohol, ale máte prostě žízeň a nic jiného po ruce není. Jste ze hry.

Nastává řízení pro nadměrné deficity s Komisí a vy musíte připravit konsolidační plán. Jako na potvoru je před volbami. Populisté nikdy nechtějí škrtat ty výdaje, které by škrtat měli. Bude to proto sada rozpačitých opatření na příjmové a výdajové straně, které nadále podkopou hospodářský růst a efekt konsolidačních opatření na deficit se fakticky vymaže. Vítejte na Ficově Slovensku dnešních dnů!

Jako musíte po párty obětovat následující den, abyste se dali dohromady, zotavení české ekonomiky z rozpočtové párty může trvat i několik let. Léčba přitom bolí. Kromě bolesti samotné pak musíte vydýchat i prozření, že během té doby se svět ocitl jinde. Kromě nominální dluhové zátěže se musíte vypořádat s dluhem na infrastruktuře od dopravní po digitální.

Babišova politika nepřináší naprosto žádnou inovaci oproti jiným socialistickým vládám. Je jedno, zda se ministerský předseda jmenuje Babiš, Sobotka, Paroubek či Zapareto. Populistické sliby, že se lidé budou mít lépe, než si zaslouží – v původní ekonomické řeči, že příjmy porostou rychleji, než produktivita práce – končí vždy úplně stejně, záleží jen na intenzitě.

A Česko není Španělsko, které dokázalo s relativně nízkým dluhem i deficitem pozbýt důvěru zahraničních investorů během tří let, aby se ve finanční krizi zařadilo mezi PIGS. My jsme pořád očima většiny investorů víc východoevropský stán než vyspělá demokracie. Nikdo se s námi mazat nebude. V okamžiku ztráty důvěry to s námi půjde z kopce mnohem rychleji.

Možná, že se to nestane. Možná nastupující vláda najde včas odvahu sdělit voličům, že předvolební sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce. Možná udrží hladinu alkoholu během párty na přijatelné úrovni a kocovina bude snesitelnější.

Fialova vláda založila celkem zdravý růst a té Babišově by mohlo pouze stačit jet na volnoběh a držet růst výdajů těsně pod nárůstem příjmů z hospodářského růstu. Slízla by smetanu cizí práce, zlepšila by veřejné finance a nemusela by proto hnout prstem. Ale to se spíše nestane. Pokušení to roztočit je příliš velké. Tak si tu párty příští rok užijme, ale hlídejme si peněženku!