Recept proti náckům a populistům? Nenapodobujme je!

Velké vítězství AfD v zemských volbách má výrazné společné rysy s vítězstvím ANO, SPD a Motoristů v Česku. Především se ukázalo, že většina receptů k porážce populismu vlastně vůbec nefunguje.

Tím hlavním selháním je napodobování populistických programů. AfD je proti migraci. Tak my budeme také proti migraci, tím jim vezmeme vítr z plachet i voliče. Kdepak.

Představa, že volební úspěch závisí na schopnosti naladit se na voličskou poptávku, je iluze. Ve skutečnosti političtí lídři poptávku aktivně utvářejí. A někdy úplně jinak, než zamýšlejí. Voliči samozřejmě zůstanou u AfD, protože pokud je někdo v boji proti migraci za samými hranicemi lidskosti, nelze ho v těchto závodech na hodnotové dno překonat.

Horším efektem je však normalizace této krajní pozice. Zastánci migrace, ať už humanitární nebo pracovní, vyklidili pole. Proti migraci je teď zkrátka potřeba bojovat. Co na tom, že je to zcestné a hloupé. Bez pracovní migrace by se zhroutila celá odvětví. Azyl není možné odepřít, protože tu uprchlíky prostě nechceme. Pomáhat je správné a lidské. Jenže dají se s tím vyhrát volby?

V okamžiku, kdy se celé německé politické spektrum začalo posouvat k tezím AfD a nikdo se jí nestal tvrdým oponentem, všichni prohráli. V podstatě teze AfD uznali a legitimizovali. Pro voliče signál, že AfD má vlastně pravdu.

Česko je plné obdobných příkladů. Ten nejkřiklavější je euro. Byly časy, kdy pro jeho přijetí bylo přes 70 % obyvatel. Po dluhové krizi ale euro ztrácelo popularitu a strany se k němu přestaly hlásit. Odhodlání přijmout euro nahradily pseudoteze typu „euro v pravý čas“. Výsledek byl úplný obrat: dnes je 70 % obyvatel proti přijetí eura. Přitom se významně nezměnila pozice české ekonomiky ani žádný z argumentů. Veřejnost zkrátka přejala pozici komunikovanou politickými lídry.

K legitimizaci pozice protistrany vlastně stačí jen vyklidit pole a k tématu mlčet. Dostat veřejné mínění zpět na svoji stranu je pak mnohonásobně těžší. Proto je třeba ze svých hodnot neuhýbat a nevyklízet veřejný prostor.

Druhou velkou iluzí je spojování se proti zlu. Pokud se zlo náhodou povede porazit, co se stane druhý den? Ono prostě cílem politiky nemůže být pouhé odstavení AfD nebo Babiše od moci. To nestačí.

Absence pozitivní alternativy k populismu soupeře vede buď k neslanému nemastnému vládnutí, jehož opakování už si voliči nepřejí, nebo rovnou k volební porážce.

V Česku jsme se z nemastného neslaného vládnutí pětikoalice nepoučili. Proti Babišovi se šlo v koalici SPOLU s kompromisy značně vykostěným programem. Chybělo hlavní sdělení, proč raději Fialu než Babiše. To, co SPOLU nabízelo, bylo pro běžného voliče celkem obtížné odlišit od Babišova programu. Chybějící shoda uvnitř koalice SPOLU způsobila, že nebyla schopna střetnout se s Babišem na tématech eura, Green Dealu, přístupu k EU, zahraniční politice nebo ochraně životního prostředí. Příliš mnoho bitevních polí bylo vyklizeno a opanovali je populisté.

Strany sice vyhověly společenské poptávce po spojování, ale ztratily autenticitu a nenabídly skutečnou alternativu k Babišovi. V podobné situaci je nyní Merz a jeho CDU-CSU v koalici se Sociálními demokraty. Buď se podaří prosadit viditelné prorůstové reformy nebo uvízne ve stagnaci a otevře cestu k celoněmeckému vítězství AfD.

Přibližování se populismu nefunguje. Vyhýbání se konfliktům a snaha nenaštvat voliče, aby nás to náhodou nestálo volební vítězství, vede ke ztrátě autenticity. Pro touhu vyhrát zapomínáme, proč chceme toho vítězství dosáhnout. Ve světě plném zkratek, lajků a srdíček jako by stál boj o pozornost a přízeň publika nad samotným obsahem.

Opuštění našich původních hodnot a vizí, se kterými jsme do politiky vstupovali, aby tyto hodnoty a vize podle mínění marketérů neohrožovaly volební výsledek, je na konci dne cestou k vítězství populismu. Touze po volebním úspěchu nesmíme obětovat cíle a hodnoty naší vlastní politiky. Naši autenticitu, náš důvod, proč vůbec chceme v politice být.

Jedině tak udržíme populismu adekvátní oponenturu. Jedině tak dokážeme vymezit proti populistickým nesmyslům skutečná řešení. Jedině tak dokážeme témata veřejné debaty nastolovat, nikoliv je pouze dobíhat.

Proto ostatně chci, aby šla TOP 09 do příštích voleb samostatně. Se dvěma procenty preferencí? I tak. Raději budu bojovat nemožnou bitvu za autentický program a hodnoty než za ušmudlaný vykostěný kompromis, který by vedl buď k porážce nebo utrpěnému vítězství bez skutečné shody na tom, co si s ním počít.

Ani spojování proti populismu, ani jeho napodobování nefunguje. Vidíme to u nás, vidíme to v Německu. Je třeba přestat hrát hru soupeře a soustředit se na svoji vlastní. Stát za svými hodnotami, hájit je, vysvětlovat a nepřipustit iluzi, že populistické recepty jsou normální a jediné možné.