Malé podniky jsou důležité. Víc, než si myslíte!

Živnostníci to mají těžké, chvíli se chválí, chvíli kamenují, podle toho, který populista se zrovna dostane k lizu. Kromě vlastní nezávislosti však přinášejí nepostradatelné prvky hospodářské soutěže a inovací.

Současné babišovské vykreslování živnostníků jako notorických šiditelů daní je prostě pitomé. Živnostníci jako celek nepřinášejí do státní pokladny mnoho, často je pro ně těžké se uživit a mnoho živností existuje jako doplňkový příjem člověka, který zároveň pracuje v zaměstnaneckém poměru. Leč pokud srovnáme saldo jejich daní z příjmu minus přijaté dotace, jsou českému státu finančně prospěšnější, než Agrofert. 

Je iluzorní, že by krácením tržeb živnostníků vznikala státu nějaká škoda. Pokud podnikáte sami, tak to teoreticky dělat můžete, prakticky i vy sami potřebujete mít přehled o svých tržbách a zisku. Hotovostních transakcí kvapem ubývá, dokonce i v těch hospodách se čím dál více platí kartami.

A v okamžiku, kdy máte zaměstnance, Váš zájem na přehledu o tržbách a ziskovosti je enormní, protože drtivou většinu majetkové trestné činnosti ve firmách provádějí jejich zaměstnanci. Netvrdím, že je krácení tržeb vyloučené nebo dokonce v pořádku, ale Babišovo očekávání těch nových miliard je naprosto mimo realitu. A kromě toho, pokud bude hospodský chtít ošidit tržby, co mu zabrání to prodané pivo do toho drahého systému prostě nezadat?

Česko je země s relativně malým a klesajícím podílem šedé ekonomiky, tak asi nebude moc rozumné inspirovat se Balkánem.

Neobstojí ani ten argument o rovných podmínkách. Cukrárna maminky na mateřské dovolené s tržbami v desítkách tisíc přece nemusí mít stejné povinnosti jako pekárny Penam z holdingu Agrofert, k tomu není žádný důvod. Naopak v těch úspěšnějších zemí západně od nás platí, že povinnosti podnikatele vůči státu jsou PŘIMĚŘENÉ jeho velikosti a významu. Nebavíme se o výši daně, ale o všech těch hlášení, který by dnešní ministr financí rád dostával.

Jestli máme být úspěšnou zemí, musíme spíše přemýšlet, kde podnikání usnadňovat. Pojďme se konečně domluvit na jediné sazbě DPH. Na plné elektronizaci komunikace mezi podniky a státem. Na právně závazném stanovisku úřadu. I na obyčejné vstřícnosti úředníků.

Potřebuje to obyčejný zaměstnanec, který po práci otevře tu poslední hospodu, která na vesnici zbyla. Potřebuje to ta maminka, která se na mateřské našla ve výrobě dětského oblečení nebo pečení. Potřebují do další stovky a tisíce lidí, mezi nimiž a jejich snem stojí lejstra a otrávení úředníci.

Je v našem zájmu, aby se začínající podnikatelé věnovali především úspěchu svého podnikání a nikoliv plněním nesmyslných povinností k úřadům. Někteří z těchto lidí vytvoří úspěšné příběhy přebíjející podnikatele 90. let, na jejichž počátku je podivuhodné nabytí podniků za jejich vlastní peníze a obdobné kulišárny. Úspěšné příběhy, které budou k úspěchu inspirovat celou zemi.