Interpelace Komise a dodržování jednacího řádu Evropského parlamentu

Pravidlo 130 jednacího řádu Evropského parlamentu (dále jen JŘ) stanoví individuální právo každého europoslance pokládat písemné otázky zejména Evropské komisi a Radě EU. V české parlamentní hantýrce se tomu říká  interpelace.

Komise a Rada mají šest týdnů na zodpovězení dotazu, což při dvoutýdenním zpracovování dotazu (než se to vůbec Komisi a Radě pošle) dává zhruba osm týdnů. Dotazů je ovšem tolik, že Rada a Komise odpovídat nestíhají. Jaké otázky zatím položil Petr Mach, můžete vidět na jeho europarlamentní stránce.

Nedávno jsem zjistil, že existují poslanci, kteří mají téměř čtyři sta (!) položených otázek. To mě zaskočilo, protože jsem žil v domnění, že limit je pět otázek měsíčně.

A skutečně, pravidlo 130(3) JŘ říká: “Otázky se předkládají v elektronické podobě. Každý poslanec může předložit nejvýše pět otázek měsíčně.”

Jak je teda u všech Skotů možné, že Marlene Mizziová jich má už 371?

Je sice pravda, že JŘ stanoví hned v další větě  “Výjimečně lze předložit doplňující otázky v podobě papírového dokumentu, který poslanec osobně vypracuje a podepíše v příslušném útvaru sekretariátu,” ale podat během deseti měsíců 371 otázek místo 50 mi připadá, že je zcela jednoznačně proti tomuto pravidlu. Zajímavá výjimka, která připouští osmkrát víc podání než původní pravidlo…?

Ptal jsem se u generálního sekretáře EFDD. Ten o tom nic nevěděl a divil se stejně jako já. Poslal dotaz na úřad, který tyto otázky zpracovává a dostalo se mu odpovědi, že nechtějí být nařečni z toho, že někomu dodatečnou otázku povolí a někomu jinému ne, takže povolují každému kolik otázek chce.

Na což samozřejmě doplácí ostatní europoslanci, kteří se chovají podle pravidel, a Komise s Radou pak na jejich otázky nestíhají odpovídat.

A takhle se, milí přátelé, v Evropské unii dodržují pravidla.

—

PS: Poslanec Jakovčič, který je se 271 otázkami na čtvrtém místě, se Komise dotázal na tuto perlu. Ano, doopravdy.