Jak jsem těžil zlato v Ghaně 43

První víkend v Ghaně. Po tvrdé práci si zasloužíme trochu odpočinku. Náš plán je nedělat nic. Ale podaří se to?

43.

Nastal víkend. Před námi dva volné dny. Sešli jsme se u snídaně (mimochodem za celý týden nebyl personál schopen pochopit, co po nich chci, a stále mi nosil dvě omelety namísto párků navíc) a rozhodli se nic zvláštního nepodnikat. Naším plánem bylo relaxovat u bazénu a zanalyzovat dosud nabyté zkušenosti. Ale jak jsem již zmínil, v Africe se prostě nesmí plánovat...

Zpočátku nám náš plán vycházel, ale netrvalo to dlouho. Pár minut po zaujetí horizontální polohy přišla bouřka. I když bylo období dešťů, celkem nás to zaskočilo, protože za celý týden zapršelo jen párkrát a člověk tuto informaci prostě vypustil z hlavy. Navíc bylo tropicky nádherně – vymetená obloha a zářící slunce.

Vše začalo prudkým větrem, který s sebou přinesl plastové sáčky, zbytky neshořelých pneumatik a všemožného odpadu. A také polámal menší větve stromů v hotelové zahradě a utrhl uschlé a usychající palmové listy. Nedlouho poté se spustil prudký liják, který byl tak intenzivní, že přes něj nebylo téměř vidět. Vše se seběhlo tak rychle, že jsme se tak tak stačili ukrýt pod střechou altánku, odkud jsme tento apokalyptický výjev pozorovali. A jak vše rychle začalo, tak zase rychle skončilo. Ani ne po deseti minutách bylo po všem. Jakmile přestalo pršet, opět se rozjasnilo a začalo pálit slunce. Během několika málo chvil se veškerá voda vypařila a všechno vypadalo jako předtím. Všechno kromě bazénu. Průzračná modrá voda se změnila v šedou, ve které plavalo vše výše uvedené, co přinesl vítr. Ale neviděli jsme to jako problém, protože zde byl Tony - vysoký vyhublý chlapec, který měl na starosti bazén. Každé ráno ho pečlivě čistil pomoci jakýchsi tablet a síťkou z něj vybíral větvičky, lístečky, drobné květy a utopený hmyz. Ovšem bylo pravdou, že tuto činnost prováděl každé ráno mezi osmou a devátou, pak už ho člověk neviděl. Až v devět večer, kdy odcházel domů. A dnes měl taky zřejmě odpracováno, protože si utřel jedno lehátko, ulehl na něj a chystal se spát. Zašel jsem za ním a požádal ho, zda-li by nám bazén nevyčistil, že se v tom parnu potřebujeme zchladit. „Až zítra, dnes jsem zaneprázdněný,“ odpověděl mi lakonicky, ulehl a zavřel oči. Proto jsem ho požádal ještě jednou. Otevřel pouze jedno oko, zopakoval svou předchozí odpověď, otočil se ke mně zády a začal ostentativně chrápat. Nechtěl jsem to nechat jenom tak. Představa, že tento krásný den strávím pod horkým sluncem bez možnosti osvěžení nebo v altánku nebo na pokoji, se mi vůbec nezamlouvala. Proto jsem zašel za recepční a požádal ji, ať s tím něco udělá. Když jsem jí přednesl svůj požadavek, řekla mi jen: „Tony to udělá zítra. Dnes je zaneprázdněný.“ Její odpověď mě neuspokojila, proto jsem ji požádal o kontakt na majitele. Ukázala mi prstem do rohu místnosti, kde seděla asi dvacetiletá holka s tabletem v ruce a sluchátky na uších a čile s někým přes obrazovku konverzovala. Tuto dívčinu jsem zde potkával každý den, ale nevěnoval jsem jí pozornost. Myslel jsem si, že se jedná o hotelového hosta, který zde sedí z důvodu silnějšího wifi signálu. Přistoupil jsem k ní, pokynul hlavou na pozdrav a ukázal jí, ať si sundá sluchátka. Jen na mě krátce, nechápavě pohlédla a oči se jí bleskurychle svezly zpět na obrazovku. Tak jsem na ni začal divoce mávat rukama. Mával jsem tak dlouho, dokud si sluchátka nesundala a nezačala mi věnovat pozornost.

„Ahoj, jsem zde ubytovaný a rád bych používal místní bazén. Tony ho odmítá uklidit.“

„Tony je dnes zaneprázdněný. Uklidí ho zítra.“

„Zaneprázdněný? Vždyť leží na lehátku a spí. Platíme 100 dolarů za noc a váš hotel jsme si vybrali proto, že má bazén. Takže bychom ocenili, kdyby byl bazén ještě dnes čistý a my se v něm mohli zchladit.“

„Tony má dnes moc práce. Udělá to zítra,“ trvala si na svém.

„Tak v tomto případě požadujeme slevu. Neposkytujete služby, které inzerujete na svém webu. Jedná se o klamání zákazníka.“

„Slevu vám dát nemůžu. Už jste slevu dostali a další nepřipadá v úvahu. Bohužel. Tony dá bazén zítra do pořádku.“

„Ale já ho chci čistý už dnes. Když začne teď, za půl hodiny je hotovo.“

„Dnes je zaneprázdněný. Vyčistí ho zítra.“

„To máme v tom vedru jen tak sedět venku bez možnosti ochlazení?“

„Tak jeďte na pláž. Už jste byli na pláži? Nedaleko odsud je vyhlášená pláž Labadi. Tam si zajeďte. Nebudete litovat.“

Rezignoval jsem. Bylo jasné, že dnes se vyčištění bazénu nedočkáme. Vrátil jsem se ke svým dvěma parťákům, abych jim přetlumočil návrh paní majitelky. Oba ho kupodivu přijali bez protestů. Za půl hodiny už jsme seděli v taxíku a upalovali na pláž.