Pour Madame et Monsieur de la chambre 214

Krátká ukázka z příběhu Pavla a Nataši. Poznámka pro čtenáře: Pokračování a další texty najdete vždy v mém autorském profilu https://blog.idnes.cz/martinnovotny3 . Na hlavní straně Blogu iDNES se nemusí objevit všechno.

	Maminko, tatínku, promiňte, že jsme to před vámi tajili. Báli jsme se, že byste nám to nedovolili. A že byste nás nejen odrazovali, ale (hlavně ty, tatínku) že bys byl schopný nás udat. Možná ne mě, ale Pavla ano. Pořád mám v hlavě, jak jsi mi druhý den po narozeninách říkal, že mě máš radši než cokoli jiného na světě. Ale zároveň mám pořád obavu, jestli nemáš radši KSČ a tu svou StB. O našem útěku vůbec nic nevědí Pavlovi rodiče. Nenaváděli nás, nepomáhali nám. Prosím tě, nemsti se jim. Pavlův táta už si toho prožil dost a paní Svobodová za nic nemůže. Mám vás oba opravdu moc ráda. Ale byly chvíle, kdy jsem tě, tati, nenáviděla. Za to, co jsi dělal ostatním lidem. Jak ses doma radoval, že „jste někoho vyřídili“, zmlátili, zavřeli, nebo mu aspoň zničili život. Nemohli jsme takhle žít. Kdybychom dělali to, co chceš ty, asi bychom se měli dobře – studium na vysoké škole a k tomu byt v Brně, ne koleje jako ostatní. Ale museli bychom se stydět sami za sebe. A kdyby ostatní věděli, PROČ se tak máme, nenáviděli by nás. Stejně jako mě nenáviděli skoro všichni ve škole. Stejně jako nás nenáviděli v ulici. A jako nás nenáviděla půlka Karlových Varů.Neutíkáme před vámi. Utíkáme před tím, co kolem sebe celou dobu vidíme a slyšíme. Nemůžeme žít v zemi, která funguje díky tomu, že umlčuje a terorizuje lidi za jejich názor, nebo za jejich postoje. Nechceme žít z toho, že se ostatní bojí mluvit pravdu, protože „Natašin táta je od StB“. Jsme v pořádku. Jsme spolu. Máme u sebe všechno, co potřebujeme na cestu. Nechceme od vás žádné peníze ani pomoc. Auto jsme si jen půjčili na cestu k hranici, najdete ho před přechodem Lazzareto. Pavlíček to vymyslel tak, že klíče zabouchneme uvnitř. Prý jsi šikovnej a auto si otevřeš i bez klíče. Jen jednu věc:Prosím vás oba – nevolejte hned na policii, na StB, na vnitro, ani na ambasády. Čím míň o nás budou vědět, tím menší nebezpečí pro nás i pro vás. Jestli nás začnou okamžitě hledat jako „dceru důstojníka StB a budoucího posluchače VAAZ na Západě“, udělají z nás exemplární případ. A semele to celou rodinu. Vím, že to pro tebe, tati, není jednoduché – že máš svoje povinnosti. Jen tě prosím, abys aspoň první dny neříkal víc, než musíš. Každá hodina, kdy o nás nevědí všechno, pro nás může hodně znamenat.Možná nám to nikdy neodpustíte. Ale chtěla bych, abyste jednou pochopili, že jsme to neudělali ze zlomyslnosti. Udělali jsme to proto, že jsme už neuměli dál žít tak, jak si to představujete vy. Mám vás ráda. Vaše Nataša (Pavel vám posílá pozdrav a prosí vás o totéž.)